Celou noc jsem dobře spal, před smluvenou snídaní v 6:40 pomalu balím. K snídani si dávám mé oblíbené rice pudding a plain chapatti (omeleta s džemem). Poté se společně se švýcary fotíme a loučíme se. Mají v plánu dojít do Chhukungu a do základního tábora Peak Island. Ve tři čtvrtě nad 8 vyrážím směr Pangboche, kde mám v úmyslu najít lodge. Cesta vede nad řekou po pravé straně směrem south-east neboli jihovýchod. Asi půl hodiny jdu ve stínu neb slunce je ještě schované za hory. Během cesty se podzimní krajina, obarvená různými keřy a rostlinami, otvírá a turistům, kteří jdou směrem do Namchee Bazaru, se naskytne neskutečná podívaná. K tomu se přidává zvuk tekoucí řeky ozývající se hluboko ze dna údolí. Po překročení pár schodů vedle skály v ohromné výšce dorazím do vesnice Pangboche, které je v celém údolí nejvýše položenou osadou. Po hledání lodžie asi na pátý pokus nalézám samostatné lůžko za 100Rs (Om Kailash Hotel). Hned okolo 11h si objednávám fried potato with cheese a hot pine apple. Po pauze vyrážím nalehko do základního tábora Ama Dablam s 6856 m.n.m. Po přejití mostu nad řekou Imja Khota lezu po prudké stráni, kde kamení s pískem se sunou pod nohama dolů. Mám co dělat, abych se udržel. Po úspěšném zdolání prudkého svahu se mi otvírá pohled na zasněženou horu Ama Dablam. Výstup až k základnímu táboru trval asi 2h. Travnatá plošina o rozměru zhruba 300x300m, uprostřed tekoucí potůček z hor, je poseta barevnými stany. Po malé pauze a procházení přes tábor nalézám cestu vedoucí k hoře Ama Dablam. Cestou se posilňuji čokoládovými tyčinkami a lektvarem s energetickými účinky neb síly mi pomalu dochází. Asi za necelou hodinu dorazím na předposlední kopec s neuvěřitelnou podívanou na všechny hory včetně Everestu. Dělám autoportrét díky stativu Joby a panorama. Po půl hodině kochání na scenérii a jen tak poleháváním usuzuji, že je čas jít dolů. Další výstup na Ama Dablam jsem zavrhnul z několika důvodů: jsem sám, nemám horolezecké vybavení, permit pro výstup do hor nad 6000 m.n.m. a je už pozdě… Slunce zapadá okolo páté hodiny, proto po moudré úvaze jdu pomalu dolů. Najednou pociťuji příval nové energie z kochání panoramat. Asi po půl hodině sestupu nevěřícně zírám na rychle se měnící počasí. Hned zapínám foťák a v hledáčku hledám tu správnou kompozici. Čas letí a slunce se pomalu ponořuje ke spánku. V návalu této scenérie nestačím vše zaznamenávat a hlavně musím jít dolů, neboť za hodinu bude pomalu tma. Dolů běžím na vytypovaná místa, která jsem během výšlapu nahoru našel. Běžím a skáču přes kameny jako kamzík (chválím pevné trekovky). Všechny hory se zbarvují do červena. Po usilovném zápasu jsem s výsledkem focení spokojený a pomalu se vracím do lodžie posilnit se večeří (macaroti with vegetable and egg). Píšu si deník a piju výborný čaj Masala Tea (je v tom i jačí mléko). Okolo půl 9 se jdu projít ven neb je úplněk a v dálce jsou vidět zasněžené hory. Po ujití pár metrů a kochání se čerstvým vzdouškem jdu pěkně utahaný a nadšený z vydařeného dne do hajan.
neděle 1. listopadu 2009
Přesun z Dinboche do Pangboche a výšlap do základního tábora Ama Dablam
Celou noc jsem dobře spal, před smluvenou snídaní v 6:40 pomalu balím. K snídani si dávám mé oblíbené rice pudding a plain chapatti (omeleta s džemem). Poté se společně se švýcary fotíme a loučíme se. Mají v plánu dojít do Chhukungu a do základního tábora Peak Island. Ve tři čtvrtě nad 8 vyrážím směr Pangboche, kde mám v úmyslu najít lodge. Cesta vede nad řekou po pravé straně směrem south-east neboli jihovýchod. Asi půl hodiny jdu ve stínu neb slunce je ještě schované za hory. Během cesty se podzimní krajina, obarvená různými keřy a rostlinami, otvírá a turistům, kteří jdou směrem do Namchee Bazaru, se naskytne neskutečná podívaná. K tomu se přidává zvuk tekoucí řeky ozývající se hluboko ze dna údolí. Po překročení pár schodů vedle skály v ohromné výšce dorazím do vesnice Pangboche, které je v celém údolí nejvýše položenou osadou. Po hledání lodžie asi na pátý pokus nalézám samostatné lůžko za 100Rs (Om Kailash Hotel). Hned okolo 11h si objednávám fried potato with cheese a hot pine apple. Po pauze vyrážím nalehko do základního tábora Ama Dablam s 6856 m.n.m. Po přejití mostu nad řekou Imja Khota lezu po prudké stráni, kde kamení s pískem se sunou pod nohama dolů. Mám co dělat, abych se udržel. Po úspěšném zdolání prudkého svahu se mi otvírá pohled na zasněženou horu Ama Dablam. Výstup až k základnímu táboru trval asi 2h. Travnatá plošina o rozměru zhruba 300x300m, uprostřed tekoucí potůček z hor, je poseta barevnými stany. Po malé pauze a procházení přes tábor nalézám cestu vedoucí k hoře Ama Dablam. Cestou se posilňuji čokoládovými tyčinkami a lektvarem s energetickými účinky neb síly mi pomalu dochází. Asi za necelou hodinu dorazím na předposlední kopec s neuvěřitelnou podívanou na všechny hory včetně Everestu. Dělám autoportrét díky stativu Joby a panorama. Po půl hodině kochání na scenérii a jen tak poleháváním usuzuji, že je čas jít dolů. Další výstup na Ama Dablam jsem zavrhnul z několika důvodů: jsem sám, nemám horolezecké vybavení, permit pro výstup do hor nad 6000 m.n.m. a je už pozdě… Slunce zapadá okolo páté hodiny, proto po moudré úvaze jdu pomalu dolů. Najednou pociťuji příval nové energie z kochání panoramat. Asi po půl hodině sestupu nevěřícně zírám na rychle se měnící počasí. Hned zapínám foťák a v hledáčku hledám tu správnou kompozici. Čas letí a slunce se pomalu ponořuje ke spánku. V návalu této scenérie nestačím vše zaznamenávat a hlavně musím jít dolů, neboť za hodinu bude pomalu tma. Dolů běžím na vytypovaná místa, která jsem během výšlapu nahoru našel. Běžím a skáču přes kameny jako kamzík (chválím pevné trekovky). Všechny hory se zbarvují do červena. Po usilovném zápasu jsem s výsledkem focení spokojený a pomalu se vracím do lodžie posilnit se večeří (macaroti with vegetable and egg). Píšu si deník a piju výborný čaj Masala Tea (je v tom i jačí mléko). Okolo půl 9 se jdu projít ven neb je úplněk a v dálce jsou vidět zasněžené hory. Po ujití pár metrů a kochání se čerstvým vzdouškem jdu pěkně utahaný a nadšený z vydařeného dne do hajan.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kajiku , klobouk dolu zdravi martin marcian s rodinou
OdpovědětVymazat