Po včerejším dopsání deníku na mobilu posílam Atě článek, aby mi ho aktualizovala na internetu (jak jsem se později dozvěděl, internet jí v tento den nefachčil), protože free wifi na letišti funguje jen s omezeným připojením (jízdní řády letadel). Celou noc jsem četl knížku, pozoroval na tabuli jízdní řády, odpočíval a hrál Solitaire na Xperii. Počítal jsem zbývající čas do odletu a přemýšlím, co ráno budu dělat. Zvažuji jet do města, ale po dlouhém rozvažování jsem si řekl, že nebudu sundávat z velkého batohu fólii, která chrání před zničením batohu a zamaštění různými nečistotami. A také se nevyplatilo jet na pár hodin busem za 7€ tam a zpět. Ráno okolo 7h snídám čaj a jablečný koláč se skořicí (10x8cm za 3€!). Po ní za krásného slunečného počasí pozoruji startující a přistávající letadla. Při tom zkouším fotit na dlouhé ohnisko pár různých letadel a opodál sleduji policajta, jak úspěšně loví taxikáře, kteří nemají v pořádku technický stav svého vozidla. Čas s hřejicími slunečními paprsky příjemně a rychle utíká. Okolo 11h si zažehnávám hlad malou pizou za 6€ a poté se uvelebuji v čekací hale. Už do odbavení zavazadel zbývá pomalu pár hodin... Při čtení knížky najednou upadávám do hlubokého spánku, když jsem se probudil, nemohl jsem si hned vzpomenout, kde jsem a kolik je hodin. Po deseti vteřinách rozkoukání a vzpamatování se hned kontroluji zavazadla a koukám na hodiny, jestli jsem nepromeškal letadlo. S úlevou zjištuji, že spánek, který v mé mysli trval snad věčnost, odehrával jen půl hodiny. S novými přívaly energie jdu zkontrolovat tabuli, abych zjistil, v kolik otvírají odbavovací přepážku. Okolo 2 hodiny odpolední zdravím česky usměvavou letušku u přepážky, kde odevzdávám svůj šestnáctikilový batoh a vyzvedávam letenku. Poté jen s malým batohem jdu do 2 patra shlédnout fotografickou výstavu zajímavých ptáků a expozici o nalezených nejrůznějších historických předmětů v Athénách. Okolo 15h procházím nejpřísnější kontrolou několika expertů a ocitám se v čekací hale. Po pár minutách čekání nastupujeme do letadla (Boeing B737-500) a přesně v 15:55 se odrolujeme ke startovací dráze. Po vzlétnutí pozoruji krásný výhled na řecké ostrovy a odrážející se sluneční paprsky od moře. Tuto podívanou úspěsně zaznamenávám do foťáku a seznamuji se s paní athénankou, která sedí vedle mě. Po svačině nastává nejkrásnější podívaná mého závěrečného posvátného putování na západ slunce.
Pohled na ohnivý kotouč nořící se do oranžově červeně zbarvené mořské hladiny lemované tajemnými útesy řeckých ostrovů je rozhodně nezapomenutelný zážitek... Dlouho tuto úžasnou scenérii pozoruji se cvakáním foťáku (ještě že athénanka měla se mnou trpělivost) a dostávám od dalšího cestujícího, který seděl na východní straně, kompakt, abych mu též tu podívanou zaznamenal. Shodou okolností jsme zjistili, že čteme stejnou knížku (The Secret) a smějeme se, jak je svět malý:-) Před 18 hodinou v dálce poznávám noční Prahu, poté pod náma malé vesnice (Velké Přílepy, Suchdol a silnici vedoucí do Horoměřic, kudy jezdím do práce). Po dosednutí letadla na zemi matičky české, vyzvednutí batohu a při čekání na autobus do Velkých Přílep volám mamce, abych oznámil splnění mého velkého snu. Po sprše a dobré večeři v restauraci nedaleko zkouším probrat pár fotek, bohužel po chvilce mé oči mi s víčky těžknou a tak toho nechávám. S únavou a největším uspokojením mého cestovatelského ega ulehávám do říše snů... Kam tentokrát to bude příště?
Ahoj,
OdpovědětVymazatvítáme Tě doma. Ozvu se později.
Lhota a Písnická.