V půl sedmé přišel průvodce zaklepat na dveře (tou dobou jsem byl již vzhůru) a oznámil mě, že ranní pojídání začíná přesně v 7h. Na snídani si pochutnávám na pomerančovém džusu, cornflake s mlékem, vaječné omeletě s krásně vypečeným toastem a milk tea. Po posilnění jdu s Momo vybavený bambusovou holí vstříc dobrodružství, máme v plánu sjíždět řeku na vydlabané kanoi ze dřeva. Cestou k řece půjčuji od něj bambusovou hůl a zkouším její pevnost, je tvrdá jak baseballová hůl. Ptám se ho, na co ji budeme potřebovat? Odvětil mě, že půjdeme do džungle a že tam možná potkáme tygra nebo nosorožce. Můj úsměv mi hned zmrznul s představou, že budu před divokými zvířaty utíkat nebo tygrem sežrán zaživa. Průvodci hodně věřím, má za sebou léta zkušenosti. U řeky Momo platí vojenskému policistovi vstupní poplatek do přírodní rezervace a s dalšími lidmi nastupujeme do kánoe. Po opuštění břehu začíná mé adrenalinové dobrodružství, o kterém jsem léta snil poznat divoká zvířata nablízku. Kanoe se tiše nechá unášet proudem řeky kormidlovaná hnědým opáleným nepálcem. Dva průvodci (Momo a další průvodce pro ostatní lidi) vpředu nám ukazují a upozorňují na různé ptačí zvěřctvo. Po půl hodině najednou Momova ruka ukazuje na krokodýla, který se nehybně vyhřívá na slunci. Daří se mi udělat pár hezkých úlovků. Po necelé čtvrt hodině připlujeme k břehu, kde s Momo vyrážíme do divoké džungle. Od něj dostávám užitečnou radu, že se mám držet za jeho zády, být potichu (vypínám stabilizátor na objektivu) a v případě nebezpečí utíkat někam na strom (což v okolí požehnaně nebylo moc) nebo někam do houští. Pevně utahuju přezky batohu, opasky na sandálech, zesiluji hlasitost na sluchadlech a kývám na Momo, že jsem ready. Po pár metrech spatřujeme první stopu tygra, který se zřejmě brzo ráno šel napít z řeky. Po jeho šlépějích pokračujeme velmi potichu s napnutým sluchem, ani ne po pár minutách spatřujeme něco tmavého v dálce, jak se mezi vysokými rostlinami řítí od nás někam pryč. Momo usoudil na mladého nosorožce, což měl pravdu, neboť o kus dál jsme našli čerstvý bobek. Škoda, že nám utekl, přál jsem si ho vidět zblízka. Cestou jsme byli stále napnutí a čekali jsme koho dalšího potkáme, bohužel štěstí nám moc nepřálo, potkali jsme jen malé zvířectvo nablízku (podobné divokému praseti, jelena s parohy a pár různých ptačích zvířat). Po záživném výletě se spokojíme s návštěvou sloního parku, poprvé zblízka spatřuji roční slůnátko, které je tak neuvěřitelně roztomilej:-) a prosebně žádám Moma, aby mě společně se slůňátkem vyfotografoval. V parku je nejméně 15 slonů, kteří jsou řetězy připoutáni ke kůlu, kromě slůňátek, kteří se volně pohybují. Po tomto setkání se zajímavým druhem zvířectva se odebíráme k řece, kde Momo volá k odvozu na druhou stranu řeky. Tam na nás čeká řidič džípu, který nás zaveze zpět do hotelu. Po příjemné a krátké pauze se odebíráme s Momo k nedaleké řece, kde se sloni koupou. Někteří turisté mohou na požádání majitele slona vlézt na hřbet a nechat se dlouhým chobotem osprchovat. Toto úžasné divadlo se pokouším zaznamenávat na digitálním záznamu a rozhoduji se, že se také se slonem vykoupu:-) Mezi několika slony mám vyhlídnutého jednoho, který je ze všech asi nejšikovnější a nejposlušnější, volám majitele, že o sprchu mám zájem. Momovi už dávno věřím a přenechávám mu mé doklady včetně money a prosím ho, aby mě při tomto cirkusu vyfotografoval. Lezu na hřbet slona a na povel majitele dostávám neuvěřitelnou sprchu, že jsem málem spolykal i džbán vody:-) Se slonem se poté ponořím do hlubin vody, jak úžasné! Po několikátém vydovádění jsem byl s vodní radovánkou spokojený a chci dát majiteli 200Rs (výše částku si může každý volit dle své libosti). Naznačuje mě, že mám dát money do chobotu, nevěřícně s otevřenou pusou zírám, jak money putuje dále k majiteli, který sedí na hřbetu. S údivem a s úsměvem se s majitelem loučím a s Momo se vracíme zpět. Cestou potkáváme mladého rybáře s úlovkem ryb, rozhoduji se, že celý úlovek koupím za 190Rs. Na malé rybičky (přesný druh netuším) jsem měl velkou chuť. Moma prosím, aby předal ryby kuchaři a že je chci k obědu jako bonus. Po polévce (asi hrachové) dostávám vepřové s hranolky, zeleninovou oblohou včetně ryb. S mamutím hladem se na to vrhnu jak tygr na ulovenou kořist. S plným pupíkem a v alkoholovém opojení se přesouvám do altánku, kde si asi hodinu zdřímnu. Úderem 3h s dalšími lidmi (jak jsem se později dozvěděl, byli to poláci) se přesouváme do přírodní rezervace. Majitel nás navede na schodový můstek, odkud lezeme na hřbet slona (na korbu se vejde max. 4 lidí) a začíná sloní výlet do neznámé džungle.
Měli jsme obrovské štěstí, viděli jsme krásnou samici nosorožce s mládětem, jak spokojeně přežvykují. Najednou samice zpozorovala jednoho turistu, který dělal kravál a rozhodla se s mládětem toto místo opustit. Naštěstí jeden majitel slona (celkem bylo asi 6 slonů) dokázal slonovi dát povel, aby svým tělem ji zahradil cestu. Všech 6 mohutných těl tak společně vytvořilo kruh, kde uprostřed se nerušeně pásly 2 obrněné tanky. Na tuto podívanou jsme se vydrželi dívat asi čtvrt hodiny, pak jsme je nechali na pokoji a pokračovali jsme dále. V husté džungli jsme museli několikrát odhrnovat větve a dávat pozor, aby jsme nezůstali viset na stromě:-) Viděli jsme nespočet různých zvířat včetně opic. Po tomto úžasném zážitku se západem slunce se vracíme po silnici až k hotelu, kde po dřevených schůdcích opouštíme a se sloni se loučíme. Majitel hotelu nás zve na malé občerstvení (sušenky s milk tea), poté osamocen a s foťákem jdu naposledy k řece se loučit se západem slunce ponořeném do červené lázně. Počítám mé zbývající dny k odjezdu do mého domova a se slzou v oku se pomalu vracím zpět… K večeři si s poláky dáváme rýži s polévkou, kari masem a různými zeleninovými oblohami. Po živé debatě, vyprávění svých zážitků a s plným žaludkem se s personálem loučím a jdu příjemně unaven do říše zvířecích snů…
Žádné komentáře:
Okomentovat