Z Pangboche do Khumjungu

Po ranním probuzení balím a v 7h čekám ve společenské místnosti dalších 15 minut na snídani (masala tea a rýžový pudink s džemem). Teď zjišťuji po 3 týdnech, že jsem po celou dobu neměl ani pečivo! Okolo 8h, to už slunce pomalu praží, vyrážím do Tengbuche. Cesta prudce klesá až k ocelovému mostu Imje Kholy, který se houpe v hrozivé výšce nad řekou, v místě, kde řeka pádí úzkou trhlinou. Cestou míjím rododendronové lesy a po stoupání do kopce spatřuji vesnici Tangboche. Výhled z tohoto místa, nejlepší po ránu, se právem považuje za jeden z nejkrásnější na světě. Inspirující panorama himalájských obrů tvoří Kwande 6187 m.n.m., Tawache 6542 m.n.m., Everest, Nuptse, Lhotse 8501 m.n.m., Ama Dablam, Kantega a Thamserku. Tato vesnice byla založená lamou Guluem a hlavní dominantou této vesnice je tengbochský kláštěr, který byl založen roku 1919. Zemětřesení v roce 1934 gompu zničilo a zabilo lamu Gulua. Po opravě byl v roce 1989 zničen požárem. Nyní je opět v celé kráse opraven a zrekonstruován. Před vstupem do buddhistického kláštěra se zuji a nechávám batoh, beru s sebou jen to nejnutnější a foťák. Uvnitř poprvé spatřuji jak mniši medituji před čtyřmetrovou sochou Sakyamuniho (Buddhy). Půl hodiny si také s nima medituji a živě pozoruji dění. Po skončení obřadu vycházím příjemně naladěn ven, kde nenápadně fotografuji mnichy (někteří před objektivy skrývají hlavu rukou nebo se otáčejí, ani se jim nedivím, spousta turistů neumí vypnout blesk). Já naštěstí využívám dlouhého objektivu a zpoza dveří úspěšně lovím snímky. Po studování mapy se rozhoduji jít do Phunki Thangy, kde jsou 2 restaurace včetně hladových turistů. Je poledne a já mám chuť něco dobrého sníst. Jelikož turistů je tu plno jak mravenců, rozhoduji se pokračovat. Po přejití mostu nalézám prázdnou restauraci, kde si objednávám mint tea a fried vegetable rice. Ani ne za 5 minut ho mám na stole. Po zaplnění pupíku mě čeká asi hodinový výstup do další vesnice Sanasa. Odtud je to 20 minut do cíle. Rozhoduju se ubytovat v lodžii vysoko, abych měl nejhezčí výhled, bohužel jsem zjistil, že horní řada lodžie je zavřená. Sestupuji níž a zcela náhodou objevuji Highland Sherpa Guide Lodge. Nedaleko dveří spatřuji starší a hodně opálenou spící nepálku (jak jsem později zjistil, je to babička). Zdravím „namasté“ a ona též, rozhlíží se okolo a volá její dceru (paní domácí). Ta mě dovede k pokoji a zírám, tento je ze všech lodžií, které jsem navštívil, asi nejlepší a navíc s krásným výhledem na západ. Vysílený požádám paní domácí o 2 palačinky se džemem. Po snědení palačinky mám opět chuť na další, ale raději se spokojím s málem, moc jsem si pochutnal. Při pití čaje si píšu deník na papír, už asi 7 dní, neboť mobil mám vybitý, ale včera večer se mi podařilo nenápadně zadarmo (proč platit zbytečně za elektřinu?) dobít. Jinak nabití hodinu stojí jako dvě palačinky tj. 300Rs. Po dopsání deníku si všechny články z minulých dnů opíšu do komunikátoru. Zítra budu v Namchee Bazaru, tak si je všechny zkopíruji do mého cestovatelského blogu. Během psaní přichází sympatický kluk Finjo (syn paní domácí), seznamujeme se a na první otázku se mě ptá, odkud jsem. Bohužel neví, kde leží naše země, tak mu ukazuji místo na mapě. K večeři si pochutnávám na špagetách se sýrem a tulím se u kamen (požádal jsem Finja, aby mi zatopil, neb jsem tu sám, bohužel sem chodí málo turistů). Po dopsání deníku a vychlazení kamen se odebírám do říše snů…