středa 11. listopadu 2009

Prohlídka opičího chrámu a balení před odletem

Po ranním probuzení si uvědomuji, že dnešní den je poslední. K snídani v mé oblíbené restauraci si dávám míchaná vajíčka se zeleninou, opečené toasty a k tomu můj oblíbený masalový čaj. Poté čekám ve smluvenou dobu na taxikáře, který se vůbec nedostavil. Při čekání se ptám v recepci, kolik budu platit za ubytování v hotelu, abych si přepočítal zbylé peníze, které hodlám odpoledne utrácet při nákupu různých věcí pro mé nejbližší. Zjišťuji, že mi to nebude stačit, budu muset ještě vybrat nějaké z bankomatu. Po půlhodině čekání se rozhoduji vzít jiného taxikáře, aby mě dovezl do buddhistické stúpy Swayambhunath, známé také jako Opičí chrám (Monkey Temple). Leží asi 4 km západně od centra Kathmandu, na kopci plném opic, vede k ní 365 schodů a je odtud vidět celé město jako na dlani. I když je nebe jasné, celé město je zahaleno smogem. Není to takový ten smog, který vytvoří neprodyšnou čepici. Je to smog, který se drží u země a vy jste chtě nechtě nuceni ho dýchat. Kathmandu je město motorek a přeplněných ulic. Obdivuji vsak místní řidiče, cyklisty, motorkáře, rikšaky, ale i samotné chodce. V takovém chaotickém systému bez značek a semaforu by nezvládl jen tak někdo. Pro mě je to trochu mimo mísu. Za celou dobu jsem nezahlédl jediný karambol vzájemně se proplétajících změtí ve vozovce. Navíc se tady jezdí vlevo. Během hodinové prohlídky chrámu a seznámení se s opicema jsem se s výhledem na vzdálené vrcholky hor loučil a šel zpět po schodech dolů. Rozhoduji se jít zpět do centra města pěšky abych si udělal pár snímků jak nepálci žijí v chudé čtvrti města. Při přejití mostu přes řeku Bishnumati se nestačím divit, kolik odpadů se válí u řeky. Cestu zpět do centra nalézám bez bloudění, neb jsem si během ranní jízdy taxíkem snažil zapamatovat orientační body (některé ulice jsou dost podobné). U pekárny si k obědu kupuji malou pizzu a roládu se špenátem, docela mňamky dobrota (stále nemohu dohnat ztracenou váhu, kterou jsem ztratil během trekkingu). Při procházení různých ulic mě někteří nepálci nedají pokoj, nabízejí drogy, žádají o almužnu nebo nabízejí odvoz někam taxíkem či rikšou. Zbytek dne jsem procházel všemi různými obchody, abych porovnával ceny a rozhodl se, za co utratit. V předvečer najednou kupuji všechny věci, neptejte se, jaké:-) Docela se mi daří usmlouvat za nižší ceny (někdy i o polovinu). V jedné čajovně s příjemným pánem si kupuji zásobu pravých nepálských čajů (masala, milk, jasmine, ilam) za dobrou cenu (čím víc, tím líp). Od něj se dozvídám, že mi prodává za nejnižší cenu ve městě, neb některým bohatým lidem dávají až o 15-30% navíc. Po krátkém rozhovoru o sběru a způsobu zpracování čaje si děláme na rozloučenou společnou fotku, děkuji mu za dobrý obchod a od něj dostávám vizitku. Po návratu do hotelu platím v recepci za 4 strávené noci 2200Rs (na den to vychází asi 135Kč) a o pár bloků dále si dávám k poslední večeři špagety s jasmínovým čajem. Opět přepočítávám zbylé peníze, je to tak akorát na zítřejší snídani, taxi k letišti a nějaké dobroty na cestu. Večer pomalu balím, doufám, že dnešním nákupem jsem nepřekročil váhový limit (zbytek vezmu s sebou do malého batohu). V recepci jsem domluvil na zítřejší odvoz taxíkem v 10h dopoledne, letadlo do Sharjahu startuje přesně v 13:30 (10:00NC). Už se moc těším domů:-) A na závěr jedna zajímavost, dnes poprvé od mého příletu do Nepálu bylo celý den zataženo. A pomalu se tu ochlazuje… Aspoň ten aklimatizační přechod mezi různými kontinenty nebude tak tolik bolestivý:-)

2 komentáře:

  1. Káji, každý den sleduji s napětím a zvědavostí, co zase přibude na Tvým kontě pokojného bojovníka.Je to neuvěřitelné !!! Už se na Tebe a Tvé fotky těšíme, seš fakt KÁDR.Štastnou cestu domů a ahoj tetka L.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Kajo, tak to bylo uzasny!
    Nezbyva nez poprat klidny let, zajistene dostatecne rozstupy, zadne turbulence ani bourky a hladke pristani!

    OdpovědětVymazat