V noci se mi zdály podivné sny, někdo spadnul do nějaké propasti, vzbudil jsem se a opět jsem usnul. U snídaně jsem o tom přemýšlel, jestli mám zkusit přes náročnou horu Kongde a poté strmým sestupem dolů do vesnice Tomtoku nebo klasickou cestu přes Namchee Bazar do Monje (kde jsme s Troy a Nicole už spali). Po optání jednoho pána ve společenské místnosti se dozvídám, že cesta do Tomtoku (stoupání 450m a klesání 1490m!) trvá asi 9h a ze přespání na hoře je drahé (neví kolik). Rozhoduji se to zkusit přes horu. Podle mapy a průvodce by měla být po cestě nově postavená elektrárna, tak se tam také půjdu podívat. Po sbalení a loučení s panem a paní domácí vyrážím, cestou potkávám skupinu s průvodcem a zkouším od něj vytáhnout co nejvíce informací o trase do Kongde (v průvodci o Nepálu o cestě není žádná zmínka, ale na mapě je vyznačena trasa). Prý se dá bez problému dojít, ale je trošku náročnější a nedoporučil jít tam sám. Tuto informaci si beru k srdci a rozhoduji se až u elektrárny, co a jak dále. Elektrárna není z vnějšku a dálky poznat, seshora vypadá jako nízký dům. Po otevření vrátek si všimnu cedulky s názvem Small hydro power plant Thame-Namche (made by Austria-Nepal). Přichází nepálec, který má na starosti tuto elektrárnu. Po požádání, zdali smím jít dovnitř se mrknout, nahlédnu dovnitř a vidím 2 obrovské hydrogenerátory v provozu, který dělá neuvěřitelný kraval. Po optání pár informací o elektrárně se ptám na trasu do Kongde. Dozvídám se od něj, že přespání nahoře stojí s večeří a snídaní 180$! a že je cesta náročná, hned mi bylo jasné, že tam sám nepůjdu. Byl jsem za tuto důležitou informaci vděčný a poděkoval jsem mu. Šel jsem směrem, odkud jsem včera přišel, známou trasou do Namchee Bazaru, kde po 3h chůze jsem si dal oběd (vegetable fried rice). Po krátké pauze mířím dolů do Monje, kde hodlám noc strávit. Cestou se nestačím divit několika trekařům, kteří jdou nahoru, bylo jich požehnaně jako mravenců. To bude vesnice Namchee Bazar pěkně k prasknutí. Sestup dolů byl velmi náročný na kolena, ale vůbec jsem nepospíchal a dával jsem pozor na velké kameny (schody jsou různě velké někdy i půlmetrové). Těšil jsem se na ten most zavěšený na ocelovém laně v ohromné výšce nad řekou. Ptáte se asi proč? Fascinuje mě být skoro ve vzduchu jako pták v nebi a kochat pohledem dolů v ohromné výšce. Chápu, že někteří mají z výšky fobii, ale jiná cesta nevede. Po tomto zážitku si zopakuji ještě 2x cestu po mostě, ale už jen v malé výšce. Po zapsání mého jména do seznamu návštěvníků, kteří opouštějí národní park, u přepážky nalézám o kus dále lodžii, kde se ubytuji a posilňuji sandwichem s tuňákem a čajem. Dnes poprvé po 3 týdnech se objevil velký mrak, kde se slunce schovalo, proto si vlezu do spacáku a píšu si deník. Po hodině zdřímnutí si dávám večeři (špagety se sýrem), čtu si u kamen knížku a okolo 9h jdu do hajan (cestou do pokoje pozoruji měsíc a zářící hvězdy). Zítra mám v plánu se přesunout do Lukly a pak se uvidí co dále.
čtvrtek 5. listopadu 2009
Z Thami do Monjo
V noci se mi zdály podivné sny, někdo spadnul do nějaké propasti, vzbudil jsem se a opět jsem usnul. U snídaně jsem o tom přemýšlel, jestli mám zkusit přes náročnou horu Kongde a poté strmým sestupem dolů do vesnice Tomtoku nebo klasickou cestu přes Namchee Bazar do Monje (kde jsme s Troy a Nicole už spali). Po optání jednoho pána ve společenské místnosti se dozvídám, že cesta do Tomtoku (stoupání 450m a klesání 1490m!) trvá asi 9h a ze přespání na hoře je drahé (neví kolik). Rozhoduji se to zkusit přes horu. Podle mapy a průvodce by měla být po cestě nově postavená elektrárna, tak se tam také půjdu podívat. Po sbalení a loučení s panem a paní domácí vyrážím, cestou potkávám skupinu s průvodcem a zkouším od něj vytáhnout co nejvíce informací o trase do Kongde (v průvodci o Nepálu o cestě není žádná zmínka, ale na mapě je vyznačena trasa). Prý se dá bez problému dojít, ale je trošku náročnější a nedoporučil jít tam sám. Tuto informaci si beru k srdci a rozhoduji se až u elektrárny, co a jak dále. Elektrárna není z vnějšku a dálky poznat, seshora vypadá jako nízký dům. Po otevření vrátek si všimnu cedulky s názvem Small hydro power plant Thame-Namche (made by Austria-Nepal). Přichází nepálec, který má na starosti tuto elektrárnu. Po požádání, zdali smím jít dovnitř se mrknout, nahlédnu dovnitř a vidím 2 obrovské hydrogenerátory v provozu, který dělá neuvěřitelný kraval. Po optání pár informací o elektrárně se ptám na trasu do Kongde. Dozvídám se od něj, že přespání nahoře stojí s večeří a snídaní 180$! a že je cesta náročná, hned mi bylo jasné, že tam sám nepůjdu. Byl jsem za tuto důležitou informaci vděčný a poděkoval jsem mu. Šel jsem směrem, odkud jsem včera přišel, známou trasou do Namchee Bazaru, kde po 3h chůze jsem si dal oběd (vegetable fried rice). Po krátké pauze mířím dolů do Monje, kde hodlám noc strávit. Cestou se nestačím divit několika trekařům, kteří jdou nahoru, bylo jich požehnaně jako mravenců. To bude vesnice Namchee Bazar pěkně k prasknutí. Sestup dolů byl velmi náročný na kolena, ale vůbec jsem nepospíchal a dával jsem pozor na velké kameny (schody jsou různě velké někdy i půlmetrové). Těšil jsem se na ten most zavěšený na ocelovém laně v ohromné výšce nad řekou. Ptáte se asi proč? Fascinuje mě být skoro ve vzduchu jako pták v nebi a kochat pohledem dolů v ohromné výšce. Chápu, že někteří mají z výšky fobii, ale jiná cesta nevede. Po tomto zážitku si zopakuji ještě 2x cestu po mostě, ale už jen v malé výšce. Po zapsání mého jména do seznamu návštěvníků, kteří opouštějí národní park, u přepážky nalézám o kus dále lodžii, kde se ubytuji a posilňuji sandwichem s tuňákem a čajem. Dnes poprvé po 3 týdnech se objevil velký mrak, kde se slunce schovalo, proto si vlezu do spacáku a píšu si deník. Po hodině zdřímnutí si dávám večeři (špagety se sýrem), čtu si u kamen knížku a okolo 9h jdu do hajan (cestou do pokoje pozoruji měsíc a zářící hvězdy). Zítra mám v plánu se přesunout do Lukly a pak se uvidí co dále.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat