Z Khumjungu do Namchee Bazaru

Po příjemném probuzení do chladného rána čekám, až vysvitne sluníčko, neboť vesnice Khumjung je hodně posazená v údolí mezi horami. Ve spacáku si opisuji deníky do malého a kouzelného minipočítače. Okolo 8h prosvítá mezi záclony první sluneční a hřejivé paprsky, hned se usmívám a skáču ze spacáku. Po převlečení zatnu zuby neb všechna oblečení jsou ledově studená, ale co bych pro nepálský sen neudělal :-) Snídám opět rýžový pudink, už poněkolikáté, že? :-) a sýrovou omeletu s milk tea. Se sympatickou paní domácí si chvíli povídáme a po zaplacení ji požádám o vizitku neb se mi lodžie zdála ze všech nejhezčí s výhledem do hor ze dvou oken v rohu. Při balení se přichází se mnou rozloučit Finjo, který jde do nedaleké školy. Řekl jsem mu, že se tam také půjdu podívat a možná se přiučit něco nového:-) Po rozloučení s paní domácí (z dálky mi ještě zamávala) se odebírám kousek k pekárně Everest, která používá elektrická kamna k výrobě vynikajícího chleba a pečiva. Po 3 týdnech si kupuji teplý skořicový koláč, který jsem hned na místě snědl, a perník. Beru si ho s sebou na cestu. Kousek asi ne 100m vstupuji do Hillaryho školy založené v roce 1960, která poskytuje dětem základní a střední vzdělání. Procházím různými budovami, kde je vedle dveří napsáno: 1.classroom, 2.classroom,…, 8.classroom, computer classroom, biological classroom, atd. Uprostřed školských budov stojí dominantní socha sira Edmunda Hillaryho, který s Tenzingem Norgayem dne 29.května 1953 stanuli na nejvyšší střeše světa. Přemýšlím, do které školy mám jít:-) Okolo půl 11 vyrážím na známé místo, o kterém jsem kdysi psal (s Troy a Nicole jsme omylem zabloudili a zakotvili na krásném místě, odkud je krásný výhled na horské velikány a také je tam klid i prázdno kromě nějakých zvířat). Tam hodím batoh na zem a uvelebím se k odpočinku. Vychutnal jsem božský a nepopsatelný klid s výhledem na panoramáta a vzpomínal jsem na nedávné výstupy. Zní to neuvěřitelně, ale jsem opravdu v Nepálu? Okolo poledne vyndávám z batohu svačinu (perník) a s chutí jsem pomalu po kousku ochutnával vůni pečiva. Mami, ani nevíš, jak se mi po těch koláčích stýská. Po dvouhodinové idylce se pomalu s touto krajinou loučím a odebírám směr Namchee Bazar. Okolo 3 hodiny hledám lodge, po půl hodině zjišťuji, že jsou všechny obsazené (tato vesnice je od Lukly hlavní tepnou, která se pak větví do 3 cest vedoucí do hor). Nakonec zakotvím v jednom hotelu Kongde view lodge, který ještě nebyl do posledního místa zaplněný. Pokoj mám za 200Rs ve třetí poslední patře s výhledem na západ. K obědu si dávám sherp vegetable soup a cheese with tomato omelette, po zaplnění žaludku se odebírám do internet café, kde hodinu a půl píšu maily s mým nejbližším a kopíruji na můj cestovatelský deník 11 článků včetně fotek. Jak ale čas na počítači rychle letí a málem bych zapomněl, že nesedím doma a rupie pomalu letí nahoru:-) Po zaplacení za prointernetování se po rušné ulici, kde na obou stranách prodávají nepálci různé suvenýry a vybavení pro trekaře, odebírám do hotelu. Objednávám mix pizzu a opět píšu deník. Úderem desáté hodiny zkouším z mého okna vyfotit noční snímek na 20 vteřin a stativu, poté lezu do spacáku a před usnutím jsem si promítal dnešní krásně strávený den…