čtvrtek 12. listopadu 2009

Loučení s himalájskými velikány hor a odlet do Athén

Včera večer jsem balil asi do 23h, ty nejdůležitější věci jsem raději dal do malého batohu pro případ, kdyby se větší batoh ztratil. Letím totiž do Athén s přestupem ve Sharjahu, takže batoh nechám zapsat do Athén, abych ho ve Sharjahu nemusel znova odbavovat. Ráno jsem se trošku déle prospal a po vydatné snídani v Gaia restauraci nakupuji nějaké dobroty na cestu. V pekárně čekám čtvrt hodiny než přivezou přímo z vyhřáté pece čerstvé a voňavé koláče. Hned bych s chutí snědl skořicový koláč, ale raději ho nechám na oběd. Peníze už mi došly, budu muset vydržet až do mého příjezdu do domova. Před desátou dopolední hodinou se s recepční v hotelu loučím a nasedám do taxíku směr International airport. Cestou potkáváme nákladní auta vezoucích pár maoistů, od taxikáře se dozvídám, že se asi bude konat stávka či demonstrace. O pár minut později se míjíme s kolonou vojenských policajtů. Jsem velmi rád, že dnes už letím domů, navíc se počasí zhoršuje. Taxikáři dávám 500Rs za odvoz a dobrou službu během pár posledních dnů. Prodírám se davem lidí před vstupem do letiště, u přepážky společnosti Air Arabia odbavuji zavazadlo a vyzvedávám letenku. Po vyplnění dotazníku pro odlet procházím vízovou kontrolou a po důkladné prohlídce policií se ocitám před čekací halou. Okolo 13h nastupuji do autobusu a poté do letadla. Asi polovina cestujících byli muslimové a zbytek nepálci. V letadle čekáme o něco déle, neboť v letadle chybí (podle mého doslechu) jeden cestující. Nakonec s jednoapůlhodinovým zpožděním startujeme směr západ. Podle mého propočtu času bych měl následující spoj stihnout jakžtakž akorát. Mezi Kathmandu a Sharjahem je časový posun 1:45. Během letu si objednávám bagetu a cappuccino (koláč jsem už snědl v čekací místnosti), stále hladovím jak vlk:-) Pořád stoupáme výš a výš skrz mraků do té doby dokud se v dálce neobjeví ohnivý kotouč. Se slzou se v oku si v duchu loučím s nepálskými horami a promítám si zpětně můj cestovatelský film. S ostatními cestujícími se kocháme úžasnou scenérií, jak nad bílou sněhovou plání tiše proplouváme… Let trval asi čtyři a půl hodiny, při přiblížení k letišti fotím západ slunce a pozoruji ostatní letadla stojící u odbavovací haly. Posouvám časovou prodlevu na hodinkách a zjišťuji, že do dalšího odletu mám necelou hodinu čas. To bude teda fofr, jsem si jistý, že letadlo stihnu. Po opuštění letadla cítím teplý vánek (aaach!) a spěšným krokem běžím k transfer desk vyzvednout další letenku. Když jsem paní na přepážce ukázal mé doklady a moji rezervaci, nemohla v seznamu cestujících mé jméno najít. Říkal jsem, že to není možné a ať se pořádně ještě jednou podívá, po čtvrthodinovém hledání (a to jsem ji ještě popohnal) nakonec přece našla a letenku mi předala. S úlevou peláším k policejní kontrole a do čekací haly, kde po měsíci zapínám Vodafone v mobilu. Ani ne za čtvrt hodiny nastupujeme do letadla a říkám si, jaké jsem měl štěstí… Stačilo málo a musel bych čekat den na další spoj (a ještě další letadlo z Athén do Prahy). V letadle zjišťuji, že je nějak cestujících poskrovnu (asi 30). Po odlepení z arabské země (raketový start je žúžo adrenalin) se uvelebuji a pozoruji noční město pod námi. Po večeři nám letuška pustila kreslený seriál o Tomovi a Jerrymu (to jsem velice uvítal než nějakého přiblbého akčního filmu, co dávali předtím cestou do Sharjahu). Poté jsem se natáhl pres 3 sedadla a hodinu jsem si schrupnul:-) Asi dvě hodiny před přistáním nám kapitán oznámil, že se musíme připoutat, neb poletíme přes bouřkovou frontu. Říkám si, to bude teda rachot… Naštěstí šikovně bouřku obletěli (z okna bylo vidět z dálky blesky, pěkná podívaná). Po přistání s radostí vyzvedávám batoh (na něj byla oranžová nálepka QUICK TRANSFER, což znamená, že se musí po přistání přednostně a neprodleně přemístit do dalšího letadla). Posouvám dvouhodinový rozdíl na hodinkách, je právě 22:00 athénského času a další spoj mi letí zítra za pět minut 16h. Po smskování mamce, Atě s nespící Kristýnkou, Alešovi si dávám (pěkně drahou) pizzu s brokolicí. Poté se přemísťuji do čekací haly, kde píšu tento deník (předposlední).

Žádné komentáře:

Okomentovat