Odlet do Lukly

Budík jsem si nařídil na 6h, po snídani (medové müsli a ovocný džus, který jsem si koupil včera večer) balím a v 6:45 jdu na smluvenou schůzku v recepci. Taxíkem se přesouvám k letišti, kde je pěkně narváno, prodírám se davem lidí k odbavovací přepážce Yeti Airlines. Dozvídám se, že budu muset asi hodinu počkat, pro jistotu jsem si zašel do informační kanceláře, abych si ověřil, zdali mají mé jméno v seznamu. Vše ok, trpělivě pozoruji lidi, jak se polohlasitě navzájem překřikují. Skupina, která odlétá před námi, má vyřízené letenky a jelikož dnes je hezké počasí, jsem si jistý, že poletím. Za chvíli se ke mě připojuje mladý manželský pár z Kanady, ptám se jich, jestli také v 9:20 letí. Seznamujeme se a zjišťujeme, že máme stejnou cestu, do Gokya a do základního tábora:-) Musím se tomu smát, jak je svět malý:-) Domlouváme se, že půjdeme celou dobu společně, akorát odlétají z Lukly o den dříve. V půl 10 dostáváme letenky a hurá do čekací haly, v 10 nás svolávají do autobusu mířící k letadlu Dornier. Vybral jsem si první sedačku za piloty, abych mohl sledovat dění v pilotní kabině, studuji budíky, přepínače a knoflíky, vše je mi podvědomě známé, studuji pro jistotu, kdyby pilot náhodou omdlel, tak řízení převezmu sám:-) Start byl řvoucí (dvouvrtulové letadlo), odlepili jsme se v 10:50 a před 11:10 vidím šikmou přistávací dráhu. Přistání bylo bezproblémové a záživné. Po vystoupení cvakám ostošest, takové letiště je velmi vzácné:-) Policajt mě pořád otravuje a vyhání, ale já se nedám odbýt. Nakonec říkám okay a usmívám se:-) Přebíráme batoh a hurá na Mount Everest. První výšlap jsme začali klasicky normálně, došli jsme až k Monjo, kde jsme se v třílůžkovém pokoji ubytovali. Večeříme špagety a vyprávíme si o cestování (manželé cestují kolem světa od ledna), po Nepálu se chystají do Tahiti. Bylo to příjemné poslouchat… Unaveni jsme si objednali na zítřek v 7:00 snídani, abychom byli ready a šli do spacáku. Zítra máme v plánu dojít do Namchee Bazaru, pak se teprve uvidí, co a jak dále.