Výšlap na Island Peak Base Camp a přesun do Dingboche

Ráno se probouzím opět svěží a pln síly, trošku balím, mám v plánu vyrazit nalehko do Island Peak Base Camp. Po snídani (2x palačinka s džemem) okolo 7h vyrážím vstříc chladnému ránu a ještě nevycházejícímu slunci poznat blíž horu Island Peak. Po půl hodině se pomalu otepluje a sundávám si vrchní bundu. Asi za necelé 2h objevuji tábor, za něj pokračuje cesta, která vede na High Camp v prudkém svahu. Přemýšlím, zdali zkusit dojít do dalšího tábora, po zralé úvaze jsem z toho upustil, neb bych do Dinboche nedorazil včas za světla. Spokojuji se s focením panoramat a detailu vrcholu Island Peak, po chvilce kochání se vracím zpět do vesnice, kde si objednávám oběd (macaroti with vegetable and cheese) a vyzvedávám batoh. Po zaplacení všech položek včetně jídla se přesouvám po známé trase do další vesnice Dinboche, kde se hned ubytuji v lodžii s internetem café. Hned si objednávám čaj a chocolate roll, poté jdu pročíst narychlo emailovou schránku a píšu krátký deník. Před západem slunce si beru foťák a jdu se projít na kopec. V dálce vidím plující mraky nad údolím mezi dvěma horami, jak se blíží k vesnici. Přemýšlím, co za pár minut bude následovat a hledám místo na dobré focení vesnice. Po pár zdařených snímcích se pod mraky vracím zpět. Ve vyhřáté společné místnosti si píšu dnešní deník, a protože mám jen malou mapu vytištěnou z internetu, požádám naproti slečnu o větší mapu. Při studování mapy ke mě přichází slečna a ptá se, zdali jsem na trekkingu sám. Vyprávěl jsem jí a ukazuji na mapě kudy jsem prošel. Dozvídám se od ní, že jsou společně s dalšími 3 lidmi ze Švýcarska. Dva jsou z Grindelwaldu (Manuela a Ido) a zbytek jsou z Bernu (Rahel a Alexandra). Po vyprávění svých zážitků a večeři (french toast and creme nudle soup) si všichni hrajeme kostky Yazzy. Všichni se u toho hihňáme a smějeme se:-) Nakonec vyhrává Ido a já jsem z pěti čtvrtý:-) Okolo 8h, kdy nosiči a šerpové se chystají ke spánku ve společné místnosti, se odebíráme na kutě.

Pozdrav z hor

Milí čtenáři a blogeři,
po 10 dnech toulání po horách se ozývám celý zdráv a živ se všemi kostmi na místě, špinavý, neoholený, opálený, hubený, ale obohacený různými zážitky a pohledy na všechny majestátné hory tyčící se do nebes. Během této doby jsem pokořil 4 pětisícovky (Gokyo Ri 5357m.n.m., ledovec Cho La 5420m.n.m., Kala Pattar 5545m.n.m., Chhukung Ri 5546m.n.m.). Nyní jsem ve vesnici Dinboche 4360m.n.m. v krásném údolí, kde mají i internet café :-) Od včerejška jsem tu sám, neboť Troy a Nicole se včera rozhodli co nejdříve se vrátit do Kathmandu. Mají ještě v plánu během následujících 14 dní navštívit Annapúrnu (přírodní rezervace ve středním Nepálu). Po dnešním namáhavém výstupu na Island Peak Base Camp se pomalu vracím na jih. Cestou mám v plánu navštívit tyto místa: Panboche, horu Ama Dablam zblízka, Khumjung, Namchee Bazar, Thame, Toktok. Z Lukly do Kathmandu odlétám buď v sobotu 7.11. nebo v neděli 8.11.
Mějte krásný víkend, doufám, sluníčkový, neboť od příletu do Nepálu je tu stále krásné sluníčkové počasí (ráno okolo -5°C a přes den 20-25°C).
Další cestopisy napíšu až z Namchee Bazaru, tady to maj pěkně drahý, 20Rs za minutu.
Ahoj!

Zdolání vrcholu Chhukung Ri a loučení s kanaďany

Celou noc jsem opět dobře spal a ještě se mi zdály hezké sny (oproti snům z domova jsou sny živější a barvitější). K snídani si dávám omeletu a apple pie s horkou čokoládou. Od Troye se dozvídám, že celou noc opět nespal a tak se definitivně rozhodli toto místo po zdolání vrcholu opustit a přesunout níž. Já tu chci minimálně 1 den zůstat, neb se mi tu líbí a mám v plánu se podívat do základního tábora Island Peak. Po snídani vyrážíme dobýt vrchol Chhukung Ri s 5546 m.n.m. Po opuštění lodžie hledáme správnou cestu a most přes ledový potok. Asi 2h stoupáme hodně strmě do kopce, při výšlapu měřím můj srdeční tep, přibližně 140 tepů za minutu. Nahoře se nám otevřela úžasná podívaná do všech světových stran. Po pár minutách přicházejí dvojice (z Anglie a Nového Zélandu), společně si děláme fotku. S dobrým pocitem pomalu sestupujeme do vesnice, kde se s Troy a Nicole loučíme. Od nich dostavám k rozloučení krásné psaníčko:

Charles,
It has been great getting to hike with you! You have been a great trekking partner. Thanks for all good times. Stay safe and enjoy the rest of your journey!
Stay in Touch
Troy and Nicole

Po namáhavém výstupu se posilňuji polévkou sherpa vegetable stew a po chvilce pizzu s tuňákem. Poté jsem si asi hodinu zdřímnul. Po probuzení cítím na krku nepříjemné píchání vousů, rozhoduji se, že se oholím. Problém je, že u velkého zrcadla není umyvadlo. Jdu požádat obsluhu lodžie o zrcátko a kbelík teplé vody. Od kuchaře dostávám miniaturní zrcadlo a tak jsem se oholil aspoň pod bradou. Zbytek si nechám narůst na plnovous, ať vím, jak budu vypadat :-) Rozhoduji se, co se zbytkem dne, náhodou potkávám Rogera z Oxfordu (už jsme se párkrát minuli, poprvé v Namchee Bazar). Chce jít na krátkou procházku, řekl jsem mu, že se rád připojím. Beru malý batoh a jdeme směrem na Base Island Peak (IPB). Spolu se seznamujeme a povídáme si o složení hor, z čeho se skládá, moc jsem všem různým terminologiím nerozuměl, ale dobře jsem pak pochopil. Ještě, že si pamatuji zeměpis ze základní školy:-) Jsme v polovině trasy a protože jsou pomalu 4h, vracíme se zpět. Okolo 5h jsme v lodžii, slunce pomalu zapadá a vytváří tak kouzelně romantický večer s posledními hřejivými paprsky slunce. Dělám v batohu malý úklid a fotografuji západ slunce. Ve společné místnosti, kde jsou uprostřed kamna, se všichni hřejeme. S Rogerem si ještě vypravujeme svoje zážitky, za chvíli přichází jeho kamarád Ronald s průvodcem. Prý pokořili Island Peak s 6189 m.n.m. Ukazujou mě a Rogerovi fotky, opravdu překrásné. V mé mysli se hned zrodila myšlenka uskutečnit výšlap, ale po chvilce zjišťování usuzuji, že to není dobrý nápad vzhledem k tomu, že nemám žádnou horolezeckou výbavu (cepín, mačky, lano, háky, atd. a hlavně v neposlední řadě teplé oblečení, v mém oblečení bych sotva vydržel asi 5 min.). K večeři si objednávám mé oblíbené špagety a po výměně emailové adresy s Rogerem jdu do hajan.

Z Dulghy do Chhukungu

Tuto noc jsem se nejlépe vyspal asi 9h. K snídani si dávám rýžový puding. Okolo 8h se loučíme s čechy, kteří sem přišli od Jiri a dnes se budou vracet od Lobuche dolů. My se přesouváme přes travnatou plošinu přes vesnici Dusa, kde je hezký výhled na horu Tabuche Peak s 6495 m.n.m. Když dorazíme ke gompě, naskytl se nám krásný výhled do údolí a vesnice Dinboche s několika lodžii vedle sebe a malými políčky, kde se pasou jaci. Zjistili jsme, že lodžie je tu levnější než v Dughle (Thokla). Pokračujeme cestou mírně do kopce a okolo poledne dorazíme do vesnice Chhukung. Asi půl hodiny hledáme lodžii s dobrou cenou a menu. Nakonec zakotvíme v Sunse Eco Guest House. K obědu si dáváme fried potato se sýrem. Cele odpoledne máme odpočinkový den, kocháme se a povídáme si. Při čtení knížky najednou usínám a tak si jdu lehnout. Budím se až před západem slunce, beru foťák a jdu na nejbližší kopec si udělat snímky hor zbarvené do oranžova. Večer ve společném místnosti se od Troy a Nicole dozvídám, že chtějí zítra opustit Chhukung a vyrazit do Lukle. Mají v plánu, než odletí do Vietnamu, ještě navštívit Annapúrnu. Vyměňujeme si emailové adresy a povídáme si o cestování. K večeři si dávám polívku a špagety, ta šmakovala. Úderem 8h jdu do hajan, tou dobou jsou u nás doma 4 hodiny:-)

Výstup na Kala Pattar a přesun do Duglhy

Přes noc jsem spal asi jen 5-6h kvůli vysoké nadmořské výšce. Troy s Nicole vůbec skoro nespali. K snídani v půl 7 si dávám čokoládový puding s milk tea. Okolo 7h vyrážíme dobýt vrchol, než se rozehřejeme v -10ºC, trvá nám to dlouho. Cestou nahoru spatřujeme helikoptéru, po chvilce z ní skáčou 2 parašutisté. Po půl hodině chytáme první sluneční paprsky, trošku se ohřejeme, ale jen chvilku, neboť s přibývající výškou je čím dál studenější vítr. Beru si rukavici a za pár minut jsme na vrcholu. Čekáme asi čtvrt hodiny než se na vrcholu o rozměru 1x1m uvolní místo pro focení. Je úžasné stát na vrcholu s výhledem do všech stran. Troy s Nicole vydrželi jen pár minut, asi se jim zatočila hlava. Já to vydržím déle kvůli focení panorámatu 360º, uvidíme, jestli se mi bez stativu podařily udělat fotky ve správném horizontu. Sestup dolů byl snadný. V lodžii balíme a dáváme si před cestou dolů oběd (macaroti se sýrem). Vracíme se do Lobuche, kde si dopřáváme pauzu a poté pokračujeme do Duglhy. Tam se ubytujeme v jedné, nic moc příjemné lodžii Yak Lodge Thukla za 300Rs. Chtěli jsme pokračovat do další vesnice Dinboche, ale bohužel je pozdě a už nemáme sílu. Po svačině (sýrová omeleta) jdu na krátkou procházku v okolí. Na kopci se uvelebím a dopřávám si výhled na horu Pokhalde. Po chvilce přichází Troy s návrhem se přesunout kousek, ale po zvažování jsme přece nakonec zůstali. V místnosti, kde píšu tento deník, si všimnu odvedle čechů (5 lidí), probíráme si své zážitky a po večeři Sherpa Stew (polévka se zeleninou a nudlí) a Fried Noodle jdu okolo půl 8 do hajan.

Gorak Shep a Everest Base Camp

Ráno zjišťuji od Troye, že celou noc kvůli vysoké nadmořské výšce vůbec nespal. Rozhodujeme se, že se přesuneme do Gorak Shep. Po snídani (palačinka s burským máslem - nic moc) okolo 8h vyrážíme. Cesta pokračuje vyschlou řekou až k pomníku, kde začíná výstup po různě velkých kamenech. S přibývající výškou kvůli nedostatku kyslíku trošku lapáme po dechu. Po správném zkoordinování chůze s dechem už nám to šlo lépe. Okolo půl 11 spatřujeme na vyschlém jezeře vesnici Gorak Shep s 5180 m.n.m. Ubytujeme se v lodžii za 300Rs. K obědu se posilňuji špagetami, po malé pauze vyrážíme nalehko k základnímu táboru Everest (EBC). Cesta vede po úzkém hřebeni podél ledovce. Po dvou hodinách chůze spatřujeme v dálce EBC, cesta prudce svažuje dolů k ledovci. Vyšlapaná cesta se trošku ztrácí, ale podle vystavených mužíků opět pokračujeme. Každým dnem se ledovec mění podle závislosti počasí, proto cesta není tak dobře udržovaná. K táboru jsme dorazili bez sebemenších potíží a zjišťujeme, že tu nikdo netáboří. Jen na velkém kameni je vytesán nápis EBC s 5360 m.n.m. Po společném focení sestupujeme dolů k ledovci, kde začíná první výstup k dalšímu táboru pouze s horolezeckou výbavou. Zkouším kousek k místu mezi dvěma vysokými ledovci, sluneční paprsky se lámou a vznikají tak úžasné světelné hry. Dál už není možné, bota mi po ledu klouže. Vracíme se zpět do vesnice, cesta trvala asi hodinu. Po večeři unaveni si leháme do spacáku, zítra nás čeká výstup na Kala Pattar s 5550 m.n.m.

Nejnáročnější výstup přes ledovec Cho La

Ranní budík byl nařízen na 5h včetně snídaně. Je tma jak v pytli, okolo půl 6 s čelovkami na hlavě vyrážíme na ledovec. Nevíme, jak náročný výšlap nás čeká. Průvodce nám říkal, že je to trošku nebezpečný, ale když budeme našlapovat opatrně, bez problému se dostaneme nahoru. Asi půl hodiny mírně stoupáme, okolo 6h je už na cestu vidět lépe. Po vyšplhání na první kopec v dálce vidíme ledovec Cho La, nevěříme očím a přemýšlíme, jestli vrchol zvládneme. Po půl hodině dojdeme k táboru, kde nosiči právě balí a chystají se vylézt nahoru. Když spatřujeme nosiče s velkým nákladem nejméně 30-50kg, uklidňujeme se a pevně si věříme, že ten nejobtížnější úsek zvládneme. Po pár metrech přeskakování přes kameny začíná nejstrmější výstup. Nejdříve zkouším, jestli moje trekovky na ledovém sněhu dobře drží, nic moc. Raději našlapuji na kameny nebo vyšlápnutou stopu ve sněhu. Než začneme s výstupem, rozdávám Troy a Nicole tabletu (životabudič), abysme měli na ten nejstrmější výstup dostatek sily. Jdu první, opatrně našlapuji a po prvních 10m to zvládáme dobře. Když narazím na ledový kámen, raději ho obejdu tak, že botou narazím do sněhu a než přenesu váhu, raději pro jistotu zkouším, jestli bota dobře na sněhu drží. Po pár minutách doháníme pomalou skupinu se starší paní, odhadem věkem asi 65-70 let, ta má ale velkou odvahu, jistí ji za ruce jeden nepálský průvodce. Po půl hodině výstupu konečně dosáhnu vrcholu s 5368 m.n.m. a jsem nadšen výhledem. Za chvilku přichází Nicole s úsměvem, objímáme se a s Troy si podáváme ruce. Po sebrání nových sil a kochání na ledovec se společně fotíme. Pokračujeme sněhovou plání, docela si připadáme jako zkušení horolezci :-) Po pár stech metrech následuje sestup trosku nebezpečný, neboť jsou všude ledové kameny. S velkou opatrností to lehce zvládáme, poté následují již suché kameny. Sestup až na rovinatou pláň trval asi 45min. Unaveni dorazíme do vesnice Dzonglha (4830 m.n.m.). Troy nám oznamuje, že lodžie stoji 100Rs, bohužel se 16 lůžky společně v jednom pokoji a navíc předraženým jídlem. Po náročném výstupu jsme ztratili pár sil, ale do další vzdálené vesnice asi 2h nám sil ještě zbývá dostatek. Po posílení müsli tyčinkami vyrazíme, po půl hodině se nám naskytl hezký výhled na jezero Chola Tsho a horu Cholatse s 6440 m.n.m. V dálce vidíme vesnici Dulgha a za zatáčkou spatřujeme Everest. Cesta pokračuje úzkou pěšinkou zaříznutou ve svahu. Asi po půl hodině sestupujeme na vyschlou řeku, která pokračuje k vesnici Lobuche s 4928 m.n.m. Ubytujeme se v lodžii Alpine. Po vybalení si dávám nudlovou polévku a píšu si cestovatelský deník…

Vrchol Gokyo Ri a přesun do vesnice Dragnag

Včera, než jsme šli spát, jsme s čechy (Petrem a Jitkou), s kterými jsem se seznámil před 2 dny, povídali o cestě do Nepálu. Ráno po probuzení byla opět pěkná kosa. Vzal jsem foťák a šel se projít podél jezera. Na jednom místě jezera objevuji na hladině zrcadlící se horu Cho Oyu s 8201 m.n.m. Po snídani (toast s džemem) vyrazíme nalehko zdolat vrchol Gokyo Ri s 5357 m.n.m. Cesta nahoru trvala hodinu a půl bez zastávky. Nahoře se nám naskytl překrásný pohled na Cho Oyu, Gyachung Kang, Everest, Lhotse, Makalu, Cholatse a Tawachee. Fotím panorámatu a sbírám kameny (6 malých). Po půl hodině kochání sestupujeme dolů, neboť musíme do 12h vyzvednout z lodžie batoh. Po obědě (macaroti se sýrem) vyrazíme zkratkou přes ledovec Ngozumba. Po výšlapu přes kopec začíná adrenalinové dobrodružství, cesta vede strmým svahem, který je trošku zrádný. Písek a kamení se občas sune dolů, musíme dávat pozor, kam šlapeme. Uprostřed ledovce je několik malých jezírek a kus ledu, který se na slunci pomalu roztává. Kdyby se kus ledovce utrhl, zvedla by se hladina jezera o pár centimetrů. Šířka ledovce má asi 1 kilometr. Na konci ledovce nás čeká strmý výstup přes utržený kus země. S úlevou pokračujeme travnatou plošinou posetou různě velkými kameny až dorazíme do vesnice Dragnag. Ubytujeme se v nové lodžii za 150Rs, která byla postavena nedávno. Po vybalení věcí si udělám krátký výlet okolo a zjišťuji, že se mi tu moc libí. Okolo 4h si dávám toast se sýrem a píšu si deník. Ve společné místnosti se dozvídáme od jednoho průvodce, že budeme muset zítra hodně brzo ráno vstávat. Čeká nás nejnáročnější výstup pres ledovec Cho La. Zbytek času strávíme čtením, povídáním nebo jen tak pozorováním. K večeři si pochutnávám na rizotu a předobjednali jsme si na zítřejší ráno snídani (milk tea a müsli s mlékem). V 19h jdeme brzy do spacáku.

Z Pangke do Gokya

Ráno vstávám po 6h, balím a okolo 7h snídáme mléko s ovesnými vločkami. Opět je krásně azurové počasí. Stoupáme vedle řeky a po přejití mostu spatřujeme první jezero Longponga ve 4650 mn.m. Okolí cesty a jezírka je poseto různě velkými mužíky, v dálce spatřujeme cestu vedoucí z vesnice Gokya na vrchol Gokya Ri. Zanedlouho dorazíme k druhému jezeru Taujun ve 4710 m.n.m. a poté do vesnice Gokyo. Troy, jako obvykle, šikovně sehnal lodžii za 100Rs, naštěstí byla místa volná, neboť jsme dorazili včas okolo půl 11. Ostatní lodžie stoji okolo 300-400Rs. Restaurace nad lodžii je s krásným výhledem na blankytně modré jezero. Rozhodujeme se, co odpoledne podnikneme, nejdříve počítáme zbývající dny a podle mapy odhadujeme, kde a kdy budeme v příštích dnech. Plán je vyrazit nalehko k čtvrtému a pátému jezeru. Po obědě (špagety s tuňákem) vyrazíme, asi po půl hodině mě začíná bolet hlava, zřejmě jsem překročil aklimatizační čáru. Beru pro jistotu paralen a u čtvrtého jezera Tonaku ve 4840 m.n.m. si dávám pauzu. Rozhoduji se, jestli zůstat, pokračovat či se vrátit. Po půl hodině focení je mi lépe, tak se rozhoduji pokračovat (bez Troye a Nicole, ty šli napřed) pomalým tempem. Výhled na jezero je úchvatné, po hodině chůzi potkávám angličana s přítelkyní z Nového Zélandu (seznámili jsme se minulý den v Panghe). Po 10 min. chůze dorazím k jezeru, kde je nejlepší výhled do všech stran (Cho Oyu, Gyachung Kang, Mount Everest, Nuptse, Lhotse a Makalu). Nadšen výhledem okolo 3h opouštím místo a vracím se do Gokya, kde si v restauraci dávám čaj a píšu deník. K večeři si objednávám rizoto s tuňákem, ty mají hodně proteinu. Po jídle se cítím mnohem lépe. Jsem přesvědčen, že zítra zdoláme vrchol Gokyo Ri.

Z Dole do Pangha

Ráno se probouzím s čepicí na hlavě, koukám z okna, opět bude dnes krásně jasno. Odhaduju, že je venku asi 0ºC. Bez snídaně vyrazíme okolo 7h do Lhabarmy, kde si dáváme snídani (rýžový pudink, milk tea). Dále pokračujeme přes Luza s 4340 m.n.n. do Machhermy, podle tradice v roce 1974 prý yeti zabil 3 jaky a napadl šerpskou ženu. Odtud jsou dobré vyhlídky na hory. Vzhledem, že tato vesnice se nachází v nadmořské výšce 4410 m.n.m. a ještě není poledne, rozhodujeme se, že půjdeme ještě hodinu do další vesnice Pangha, která je o 10m výš. V dálce vidíme horu Cho Oyo. V této vesnici jsou jen 2 lodžie, v jedné větší se ubytujeme (opět za 100Rs). K obědu si objednávám macaroti a poté si odpočíváme na slunci s výhledem na hory ze všech stran. Celé odpoledne jsme si jen tak polehávali, prošli na výlet v okolí. Seznamuji se také s nepálskou rodinou, která se stará o lodžii, mají sedmiměsíční holčičku a šestiletého kluka, který je zvědavý na můj foťák. Půjčuji mu ho a ukazuji mu, jak se s tím fotí, šikovný kluk pochopil mé počínání a zkouší udělat pár fotek. Poté si jdu na okolní procházku a zkouším různé snímky. Okolo 4h sluníčko zapadá za horami a pomalu se ochlazuje. K večeři si objednávám dhal bhat a poté nepálské rodině spravuji měnič napětí (spálená pojistka). Nechávám nabíjet baterie do foťáku a poté se všichni odebíráme na kutě.

Z Namche Bazaru do Dole

Po včerejší večeři jsem u kamen četl knížku a pozoroval, jak šerpové (nosiči) jedí rukama nepálskou večeři (rýže, polévka a zeleninová směs). Okolo 9h jsme museli vyhřátou restauraci opustit, neb nepálci se chystali spát. V naši lodžii je pěkná zima, ale ve spacáku se cítím jak v babiččině peříčku:-) Ráno vstávám po 6h, abych se stihnul oholit a sbalit věci, po 7h snídáme jablečnou omeletu s medem, okolo 8h slunce praží ostošest, s úsměvem na tváři vyrazíme směr Phortse Thanga. Cesta je prašná, občas se střídá s položenými kameny, za necelé 2h jsme vystoupali 500m do vesnice Mongu, kde doplníme do lahví vodu včetně dezinfekce. Další cesta klesá v prudkých serpentinách dolů písčitým svahem, v dáli slyšíme šumění řeky, až dorazíme k další vesnici Phortse Thanga, rozhodujeme se, že oběd vynecháme a pokračujeme k Dole. Cestou se posilňuji tyčinkami a tekutinou, které obsahuji hodně energie, neb nás čeká prudký výstup vedoucí ven z údolí rododendronovými lesy, které se stoupající nadmořskou výškou ustupují voňavým porostům jalovců a obrovských jehličnanů. U dlouhého vodopádu se fotíme a bez zastávky opět stoupáme, najednou na nebi spatřuji supa himálajského, jak nad vzdušnými proudy plachtí. Odhaduji, že musí mít rozpětí křídel něco přes 2 metry. Z pěti vyfotografovaných fotek supa za letu vybírám jen 2 nejlepší. Okolo půl 2 jsme dorazili do vesnice Dole v nadmořské výšce 4090 m.n.m. Troy se optává lidí na cenu lodžie, ani ne za 10 min. se ubytujeme v lodžii Yeti Inn za 100Rs s krásným výhledem a krásnou zahradou. Po vybalení objednáváme oběd (rizoto se zeleninou) a vyhříváme se na slunci. Celkem jsme vystoupali asi 700 výškových metrů, jsme všichni ok, ale nohy nám daly pěkně zabrat. Večer mě čekalo překvapení, slyším česká slova, seznamujeme se s čechy z Prahy a vyprávíme si své zážitky až do 20h. Z vyhřáté restaurace běžíme do svých pokojů do spacáku.

Aklimatizační výlet okolo Namchee Bazaru

Včera večer jsme si s Troy dali nepálskou večeři (meat curry, vegetable curry, green vegetable fried, boiled rice, soup, pickel and papad), byla výborná a pěkně jsme se nacpali. Mají tu i výborné čaje (nejradši piju milk tea). Poté jsme si chvíli povídali a četli knížky. Okolo 9h jsme šli do spacáku nabrat sílu na další den. Ráno u snídaně (tibetan bread with jam) se rozhodujeme, že uděláme okružní výlet okolo Khumjung, vyrazíme nalehko. Po hledání správné cesty vedoucí na Hotel Everest View přecházíme travnaté letiště a u hotelu Panorama spatřujeme nejvyšší horu Mount Everest ve své celé kráse (je azurově jasno bez obláčku), jsou vidět i ostatní hory (Lhotse, Ama Dablam, Thamserku, Nuptse, Khumbiula). Dále pokračujeme cestou, která je zařízlá v prudkém svahu. Fotím okolo zajímavé a barevné rostliny, je tu krásně babí léto. U hotelu Everest View (3880 m.n.m.) se chvíli kocháme horskou scenérii. Okolo poledne dorazíme do nádherné vesnice se zelenými domky, úžasná podívaná. V jedné lodžii a restauraci si dáváme polévku s rýží a mint tea. Vesnice se mi více líbila, oproti Namchee Bazaru je otevřenější s výhledem na hory ze všech stran a hlavně čistější. Namchee Bazar je taková utopená v údolí na východní straně. Procházíme mezi políčky ohraničenými kamennými zídkami, právě vrcholí sklizeň (brambory, mrkev atd.). Za vesnicí Khunde jsme šli rovně na barevné nádherné pastviště, mám tu pocit, že jsem jak v Peru/Chile, cesta najednou končí v prudké stráni, hledáme kudy se dostat dolů do Namchee Bazaru, po studování mapy jsme se shodli, že jsme tudy šli špatně, ale nám se tu moc libí. Uleháme na krásně vypasený trávník a kocháme se zasněženými horami. Po chvilce se přemístíme kousek zpět a nalézáme správnou cestu, pořád jsem pozadu, poněvadž stále fotím (i nepálce kteří okopávají zahradu). Poslední kus cesty byl velmi strmý s hezkým výhledem na Namchee Bazar. Konečně unaveni jsme dorazili do lodžie, kde si dáváme oddech (píšu tento cestopis). Zítra máme v plánu se přesunout do Phortse Thanga. Doufejme, že bude stejné počasí jako dnes dopoledne, poněvadž od 15:00 se počasí trošku pokazilo.

Namchee Bazar

Včera večer, když jsme šli do spacáku, byla pěkná zima. V mém novém spacáku Prima Tulak je mi příjemně teplo a tak po dopsání cestopisu (na mobilu Xperia s výsuvnou klávesnicí) hned usínám. Ráno v 7h dostáváme s Troy jablečnou omeletu s medem a Nicole ovesné mléčné müsli s jablky. Po sbalení míříme do Namchee Bazar, nedaleko Jorsale začíná národní park Sagarmatha, který je zapsán v UNESCO, před vstupem se musí každý s permitem nechat zapsat a orazítkovat, na tabuli se dozvídám, že loni park navštívilo 30000 lidí. Po včerejším 5h výšlapu s 20kg batohem se cítím ok. Při prudkém výšlapu napínám spodní nohu, na okamžik se zastavím (z dolní na horní nohu přesouvám váhu). Důležité je zkoordinovat dech s chůzí. Jsem ze všech nejpomalejší, ale můžu jít hodiny bez zastávky. Lidi, kteří spěchají nahoru, jsou na zastávce vyčerpaní, ve finále jsme v kempu vždy první:-) Docela užitečná rada, kterou jsem dočetl v průvodci Nepálu. Po cestě překračujeme několik visutých mostů z lana přes řeku Dudh Koshi Nadi, dále trasa pokračuje nad soutokem dvou řek na visutém mostě v závratné výšce. Nicole to statečně zvládla, já jsem na mostě vydržel asi minutu stát a fotografovat. Když jde nosič s nákladem, pěkně to houpá:-) Za mostem je řada strmých a nesouměrných schodů, když potkáte jaky, je lépe počkat. Stává se mnohokrát, že jak nezvládne a spadne do propasti… Po náročném výšlapu před Namchee Bazar poprvé spatřujeme v dálce nejvyšší horu Mount Everest. Máme štěstí, že je od včerejška slunečné počasí (přes den je teplo jako v létě). V Namchee Bazar okolo poledne hledáme nějaké levné ubytování, nakonec se usadíme v hotelu Sharpa Village za 100Rs/osoba/den. Hned se naobědváme (jačí maso s hranolky) a domlouváme se, že dnes je aklimatizační odpočinkový den. Zkouším zjišťovat všechny internet café, kolik stojí hodina. Nakonec se mi daří zkopírovat 2 cestopisy z mobilu na počítač (psát cestopis přímo na počítači by vyšlo pěkně draho). Nakonec po usmlouvání místo 400Rs platím 300Rs (40 minutové sezení). V lodžii propočítám peníze a zjišťuji, že až budeme výš, budou lodžie a jídla dražší, raději vyměním 260$ na 18200Rs (rupie). Po procházení tržiště píšu opět dnešní cestopis. Večer si budu číst nebo s Troy a Nicole hrát karty. Zítra máme v plánu dojít do Khumjung s nadmořskou výškou 3780 m.n.m., další den do Dole, další do Pangha, když to s aklimatizací dopadne dobře, buď v sobotu nebo neděli budeme na vrcholu Gokya. Momentálně na 10-13dní budu bez internetu (se satelitním telefonem to stále zkouším, bezúspěšně, asi mi ve Vodafone špatně zkontrolovali, zdali je funkční na síti Thuraya). Ale nebojte se, jsem ve společnosti dobrých lidí (s Troy a Nicole).

Odlet do Lukly

Budík jsem si nařídil na 6h, po snídani (medové müsli a ovocný džus, který jsem si koupil včera večer) balím a v 6:45 jdu na smluvenou schůzku v recepci. Taxíkem se přesouvám k letišti, kde je pěkně narváno, prodírám se davem lidí k odbavovací přepážce Yeti Airlines. Dozvídám se, že budu muset asi hodinu počkat, pro jistotu jsem si zašel do informační kanceláře, abych si ověřil, zdali mají mé jméno v seznamu. Vše ok, trpělivě pozoruji lidi, jak se polohlasitě navzájem překřikují. Skupina, která odlétá před námi, má vyřízené letenky a jelikož dnes je hezké počasí, jsem si jistý, že poletím. Za chvíli se ke mě připojuje mladý manželský pár z Kanady, ptám se jich, jestli také v 9:20 letí. Seznamujeme se a zjišťujeme, že máme stejnou cestu, do Gokya a do základního tábora:-) Musím se tomu smát, jak je svět malý:-) Domlouváme se, že půjdeme celou dobu společně, akorát odlétají z Lukly o den dříve. V půl 10 dostáváme letenky a hurá do čekací haly, v 10 nás svolávají do autobusu mířící k letadlu Dornier. Vybral jsem si první sedačku za piloty, abych mohl sledovat dění v pilotní kabině, studuji budíky, přepínače a knoflíky, vše je mi podvědomě známé, studuji pro jistotu, kdyby pilot náhodou omdlel, tak řízení převezmu sám:-) Start byl řvoucí (dvouvrtulové letadlo), odlepili jsme se v 10:50 a před 11:10 vidím šikmou přistávací dráhu. Přistání bylo bezproblémové a záživné. Po vystoupení cvakám ostošest, takové letiště je velmi vzácné:-) Policajt mě pořád otravuje a vyhání, ale já se nedám odbýt. Nakonec říkám okay a usmívám se:-) Přebíráme batoh a hurá na Mount Everest. První výšlap jsme začali klasicky normálně, došli jsme až k Monjo, kde jsme se v třílůžkovém pokoji ubytovali. Večeříme špagety a vyprávíme si o cestování (manželé cestují kolem světa od ledna), po Nepálu se chystají do Tahiti. Bylo to příjemné poslouchat… Unaveni jsme si objednali na zítřek v 7:00 snídani, abychom byli ready a šli do spacáku. Zítra máme v plánu dojít do Namchee Bazaru, pak se teprve uvidí, co a jak dále.

Pobyt v Kathmandu

Včera večer jsem v hotelu zcela náhodou potkal sympatickou australanku Jesslee a slečnu Ingrid, domlouvali jsme se, že půjdeme ráno k nedaleké a příjemné restauraci, kde si dáme snídani. Ráno jsem se příjemně po vydatném spánku probudil a koukám na strop, říkám si, proboha, kde to jsem:-) Hned kouknu z okna, div jsem nezavadil o kus elektrického drátu a čumím na všemožný bordel:-) Naštěstí to není cítit, poněvadž u každého obchodu jsou vonné tyčinky a tak to všude příjemně voní. S dámskou společností se přesouváme na snídani, objednávám misku jogurtu s nepálským čajem. Při tom si konverzujeme (ústně a písemně) o životě a způsobu života v Nepálu. Od Jesslee se dozvídám, že je učitelka (special education teacher) a otvírá školu pro děti (intellectually impaired children Autistic). Po snídani vyzvedávám letenky do Lukly, objednal a zaplatil jsem je z domova před týdnem a včera jsem koukl do výpisu mBank, že ty peníze dorazily už včera, neuvěřitelné, souhra náhod, vše to zapadá. Po obědě (pizza, raději klasické jídlo, neb nebudu před treekingem zkoušet s nepálským, indickým a thajským jídlem experimentovat) jdu shánět permity. Po optání u prvních pěti poboček jsem byl neúspěšný, od včerejška do středy je nepálský svátek a ještě v neděli, žádná sranda, ale nevzdávám to a pokračuji v hledání. Po patnáctém pokusu jsem narazil zcela náhodou na jednoho zkušeného nepálského trekaře, prý mi nabízí za 3000Rs (40$) permit, problém je, že musí s fotokopií pasu k úřadu. Váhám, ale po pár minutách konverzace mi intuice velí mu věřit, tak mu dávám peníze a za 3h si mám hotový permit vyzvednout. Procházím rušnou ulicí a fotím oslavu, hned si zvykám na uhýbání před auty, koly a motorkami. V jednom obchodě kupuju teplý nepálský pletený kulich a rukavice. S Ingrid se navzájem fotíme, jak v tom vypadáme. Škoda, že nemám více času s ní pohovořit:-( Pod hotelem v internetové kavárně píšu blog ze včerejška a pročítám maily. Čas letí a koukám, že už je čas vyzvednout permit (povolení ke vstupu do národního parku). Opět mě nepálec nezklamal a dodržel slovo. Jásám radostí a moc mu děkuji, popřál mi šťastnou cestu. Takže formality vyřízeny, zbývá jen modlit se za pěkné počasí a hurá do hor! Oznamuji to Jeslee a Ingrid, ty měly velkou radost, opět se rozproudila živá debata, docela se u toho hihňáme, jelikož moc výslovnost angličtiny neovládám, ale aspoň je to sranda:-) Po debatě se přesouvám do města se řádně posilnit před zítřejším přesunem do Lukly, letadlo letí v 9:30 (5:30NC). Tak mi držte palce…

Namasté!

Ráno po arabské snídani pomalu balím a s recepční domlouvám odvoz taxi k letišti za 25 dirhamů. Po odbavení batohu a vyzvednutí letenky jdu k celní kontrole, po vrácení víza dostavám razítko k opuštění SAE (bez něj bych nemohl hned zemi opustit). Asi půl hodiny pozoruji a fotografuji z café bar startující a přistávající letadla, pak se přemísťuji do čekací haly. Poté se busem přesouváme k letadlu, po vystoupení z busu a před nástupem do letadla zkouším fotit letadlo A320 společnosti Air Arabia, najednou pociťuji, jak mi někdo klepe na rameno, od něj zjišťuji, že mám okamžitě schovat foťák, neb přijíždí policejní auto :-) Úsměv na mých rtech pomalu mizí, ale neztrácím odvahu. Než policajt vysloví par nesrozumitelných slov, hned naznačím „sorry“ a foťák hned schovám do batohu, asi po minutovém vyjednávání jsem úspěšně bitvu vyhrál a běžím nastoupit jako poslední cestující do letadla plného Nepálců :-) Stačil jen malý krůček a bůhví jak by to asi celé dopadlo? Raději o tom nepřemýšlet… Let za světla byl zajímavější k pozorování himalájských hor, schválně jsem si zvolil místo u levého okna (5A). Letěli jsme podél pobřeží Iránu, Pákistánu a podél rovnaté Indii. Před 18h (14:00NC) jsem si všiml za pohasínajícího slunce himalájských vrcholků a poté za půl hodiny jsme se koly dotkly nepálské země. Po vyplnění víza za 40$ dostávám do pasu vstupní povolení, vyzvedávám batoh a mířím k východu, kde čeká několik vyhaněčů, bez potíží davem procházím a v dálce vidím cedulku s mým jménem a příjmením :-) Malému klukovi kývnu jako na znamení, že jsem to já, nastupujeme do starého křápu a za tmy vyrazíme do centra bordelu (jezdí se vlevo, předjíždí se v zatáčce, předpisy na křižovatce se nedodržují atd.). Párkrát jsem měl pocit, že se srazíme, ale nepálci to mají dobře v malíku vytrénované. Po ubytování v hotelu a vzpamatování se z lehkého šoku objednávám naproti hotelu v restauraci špagety a pivo Tuberg. Po malé vycházce (radši dál bez mapy jsem nešel) jdu raději vyzkoušet satelitní telefon, bohužel bezúspěšně :-( A jelikož mi mobil také nefunguje :-( posílám z internetového hotelu zprávu mamce. Poté se odebírám do říše snů, zítra mě čeká perný den s vyřizováním různých formalit, jsem zvědavý, jak se s tím vypořádám…

Loučení s Evropou a odlet do Asie

Po včerejším návratu z Athén jsem večer mezi několika muslimy a různých národností bez sebemenších potíží odbavil batoh, ke vstupní prohlídce jsem musel zout trekovky a nechat důkladně prověřit, zdali nenosím nějakou výbušninu:-) Letadlo Airbus A320 letecké společnosti Air Arabia bylo do posledního místa obsazené, oproti ČSA je prostornější, komfortnější, čistější a lépe aklimatizované. Opět přesně na čas naše letadlo popojíždělo na ranvej a po vydání povelu ke startu se od Evropy odlepilo, mířicí do spojených arabských emirátů (SAE). Výhled na noční Athény byl kouzelný a překrásný... Celou dobu jsem občas pospával, pozoroval svítící města a známý obrys mezi Evropou a Asií. Najednou jsem pak usnul, vzbudila mě až letuška oznamující, že přistáváme (2:30NC). Po opuštění letadla jsem s úsměvem ucítil mořský osvěžující vzduch a vytoužené teplo! Hned jsem zašel do "hala services" zažádat o transitní vízum, s napnutím jsem očekával vývoj událostí. Během pár minut se dozvídám, že vízum je schválen, po skenování mých očí a potvrzení policie s bílým hábitem dostávám razítko ke vstupu do SAE. Jaká radost! Kdyby mi vízum neschválili, musel bych nedobrovolně strávit 33h na letišti. Po vyzvednutí batohu volám taxi, usmlouváme odvoz k hotelu za 15$. Po vybalení věcí, sprše a prospání asi 3h jdu k recepci požádat o mapu SAE, za pár minut mi navrhuje různé varianty programu, nakonec vybírám Safari adventure za 70$ a ptám se na dopolední prohlídku města Dubaje. Recepční hned bere telefon a domlouvá s kamarádem, který má shodou okolností čas. Dohadujeme detaily, jaká místa chci navštívit a nakonec usmlouvám za dobrou cenu okružní prohlídku města. Hned běžím sbalit pár věcí včetně foťáku a skákám do luxusního auta vybaveného 3 miniaturními televizory:-) Projíždíme mezi různými moderními mrakodrapy, nestačím se divit rychlým vývojem architektury. Mladý arab mi cestou tlumočí zajímavá místa a na mé požádání je ochotný kdekoliv zastavit kvůli focení:-) V poledne konečně zastavujeme u hotelu Burj Al Arab, po domluvě s řidičem si dávám pauzu na focení a koupání. Poté se přemístíme kousek k Madimat Jumerah a obchodnímu centru, kde je uvnitř velké mořské akvárium. Bohužel času je málo a tak to projdu fofrem… Okolo půl 3 to otáčíme a vracíme se celou cestu zpět k hotelu (ujeli jsme odhadem asi 70km). Dávám si hodinu pauzu a za chvíli přijíždí mladý tmavovlasý kluk s terenákem, se mnou jede také jeden němec cestovatel Anton, věkem 24let, který zítra odlétá do Melbourne. Přesouváme se přes centrum do vzdáleného pouště Kalba, kde přesedáme do ostřejší verze terenáka (Nissan Patrol) a začíná Super Safari saharskou pouští přes písečné duny. S dalšími auty jezdíme jako na závodě Rallye Dakar, různé smyky, skoky přes duny, prima adrenalinová jízda:-) V polovině jízdy zastavujeme na focení, slunce se pomalu potápí za duny písku, úžasný pohled s kouzelnými barvami třpytící se na nekonečných písečných pláních… Pomalu se vracíme do kempu uprostřed sahary, kde strávíme večer. Po projížďce na velbloudu ochutnáváme arabský čaj a uvelebíme se na koberci, s Antonem si při vodní dýmce vyprávíme cestovatelské zážitky. Tma padá, hvězdy září a ochutnáváme arabskou specialitu (arabský chléb, různá grilovaná masa, saláty), cpu se, co můžu, neboť jsem celý den vůbec nejedl… Závěr dne byl zakončen ukázkou bříšní tanečnice, úžasná podívaná:-) Kolem 21h se přesouváme zpět do hotelu, po loučení s Antonem (vyměníme si emailové adresy) se sprchuji a dopisuji cestovatelský deník. Pomalu při tom usínavám…

Noční let z Prahy do Athén

Letadlo společnosti ČSA vzlétlo přesně ve 22:00 a přistálo v 01:30 (00:30NC - našeho času). Let proběhl v poklidu s dobrou večeří (chleba plněný rajčaty a grilovanými paprikami ochucené voňavým oregánem s pomerančovým džusem a minerálkou). Po přistání a vyzvednutí batohu jsem hned zamířil busem a taxíkem do centra města. U starého autobusového nádraží není v dosahu metro a přes dálnici se není možné nikam dostat. Stále dokola jsem hledal cestu kudy z bludného kruhu ven. Jeden pán, co řídil provoz taxislužby, šel ke mně a ptal se, proč se stále motám dokola a hned mi nabídl odvoz taxíkem za 20€, to jsem odmítl. Šibalsky zkoušel několikrát snížit cenu, stále jsem odolával, ale vzhledem k blížícímu se dešti jsem ho nakonec ukecal na poloviční cenu. Noční kufrování spletitým bludištěm bylo moc zajímavé, řídil ho nějaký starý dědula, pokud jste tu knížku četli, už asi víte, kdo to je :-) Po vysazení na ulici Feron přímo před společností Air Arabia jsem šel na noční průzkum. Nakonec jsem zakotvil v parku, kde jsem chvilku podřimoval. Zanedlouho se spustil déšť, tak jsem se přesunul do centra, kde jsem hledal místo, kam se schovat. Úderem deváté hodiny jsem navštívil leteckou společnost, kde jsem strávil 2 hodiny vyřizováním tranzitního víza. Žádost odeslali do centa oddělení, pokud ho schválí, víza budou k vyzvednutí zítra ráno na letišti Sharjahu. Kvůli dešti trvajícímu od rána jsem zrušil prohlídku města a přesouvám se metrem i busem zpět k letišti. Momentálně čekám na povel k odbavení zavazadel a nástupu do letadla startujícího ve 23:30 (22:30NC) do Sharjahu. Venku je stále hnusné počasí a leje, doufám, že v Asii bude příjemnější podnebí, po chumelenici v podkrkonoší bych to velmi uvítal :-)

21 hodin a 30 minut zbývá...

... do odletu, malá nervozita je znát, ale vše je zařízeno včetně letenky do Lukly (transakce proběhla bez problému). Budu doufat, že v noci nebude silný vítr a let nebude tak dramaticky odložen. Další letadlo do Sharjahu mi letí zítra ve 23:30.

Plán cesty

Plánuji letět společností ČSA do Athén, po vyzvednutí letenky od společnosti Air Arabia, víza do Dubaje a prohlídce Athén odlétám do Sharjahu, kde mě čeká rezervovaný hotel, chci navštívit moderní město Dubaj, pláž se sedmihvězdičkovým hotelem Burj Al Arab a spoustu zajímavých míst. Následující den se přemístím letecky do hlavního města Nepálu Kathmandu, min. den se budu aklimatizovat a vyřizovat různé formality (permit, letenka atd.). V pondělí 19.10., za předpokladu dobrého počasí, poletím malým letadlem (asi Dornier) od společnosti Yeti Airlines do Lukly (2860 m.n.m.), kde začíná mé horalské dobrodružství... Cílem této cesty je pokořit vrchol Gokya Ri s nadmořskou výškou 5357 m.n.m. Když to vše dobře dopadne (aklimatizace a počasí), možná zkusím s nějakou skupinkou přejít ledovec Cho La do základního tábora Everestu. Odtud je jen malý krůček k nejvyšší střeše světa, ale o tom možná příště :-)

Inspirace na cestu kolem světa

Můj kolega z práce se rozhodl si splnit svůj velký sen, cestovat kolem světa za 9 měsíců... Krásné poutavé čtení a nádherné fotky, doporučuji...

Jak psát v horách cestovatelský deník?

Dlouho jsem přemýšlel, jak psát mimo civilizaci blog a jelikož v nepálských horách neexistuje mobilní síť, budu se snažit v rámci možností každý den publikovat přes satelitní telefon můj cestovatelský deník.

Příprava na cestu

Odlet 14.10. se pomalu blíží a je na čase pomalu balit. Hurá do toho... :-)

• batoh Deuter AirContact Pro 60+15
• skládací 20l batůžek Deuter S-Lite 600 (jako příruční zavazadlo do letadla)
• trekovky Meindl Lhotse
• nepromokavá bunda s membránou Hannah Icepeak
• nepromokavé kalhoty s membránou Hannah Wrapper
• spacák Prima Tulak XP 200
• zrcadlovka Nikon D70s + univerzální objektiv Nikon 18-200 AF-S DX VR s polarizačním filtrem (pokud zbyde místo, možná vezmu i pevnou padesátku Nikon 50 F1.4 AF D)
• ministativ Joby GorillaPod SLR Zoom
• mobil s navigací Sony Ericsson X1
• satelitní telefon Thuraya Hughes (díky Radkovi Procházkovi z ŘLP za zapůjčení)
• průvodce Trekking v Nepálu od nakladatelství Lonely Planet
  

Zatím to není úplný seznam, ale do odletu si ještě možná na něco vzpomenu :-)

O čem je tento blog?

Proč vlastně název Cesta pokojného bojovníka? Pokud znáte tuto knížku od Dana Millmana, možná asi tušíte, proč jsem se rozhodl vykonat sám na vlastní pěst posvátnou cestu do země zaslíbené - Nepál. Odmalička mě fascinujou hory a představa cestovat do neznámých končin, s místními domorodci se seznámit a poznat kouzlo prostředí. Možná tam naleznu klíč k poznání sebe sama a hlubšímu poznání (smyslu) existence života a vesmíru...