Z Dole do Pangha

Ráno se probouzím s čepicí na hlavě, koukám z okna, opět bude dnes krásně jasno. Odhaduju, že je venku asi 0ºC. Bez snídaně vyrazíme okolo 7h do Lhabarmy, kde si dáváme snídani (rýžový pudink, milk tea). Dále pokračujeme přes Luza s 4340 m.n.n. do Machhermy, podle tradice v roce 1974 prý yeti zabil 3 jaky a napadl šerpskou ženu. Odtud jsou dobré vyhlídky na hory. Vzhledem, že tato vesnice se nachází v nadmořské výšce 4410 m.n.m. a ještě není poledne, rozhodujeme se, že půjdeme ještě hodinu do další vesnice Pangha, která je o 10m výš. V dálce vidíme horu Cho Oyo. V této vesnici jsou jen 2 lodžie, v jedné větší se ubytujeme (opět za 100Rs). K obědu si objednávám macaroti a poté si odpočíváme na slunci s výhledem na hory ze všech stran. Celé odpoledne jsme si jen tak polehávali, prošli na výlet v okolí. Seznamuji se také s nepálskou rodinou, která se stará o lodžii, mají sedmiměsíční holčičku a šestiletého kluka, který je zvědavý na můj foťák. Půjčuji mu ho a ukazuji mu, jak se s tím fotí, šikovný kluk pochopil mé počínání a zkouší udělat pár fotek. Poté si jdu na okolní procházku a zkouším různé snímky. Okolo 4h sluníčko zapadá za horami a pomalu se ochlazuje. K večeři si objednávám dhal bhat a poté nepálské rodině spravuji měnič napětí (spálená pojistka). Nechávám nabíjet baterie do foťáku a poté se všichni odebíráme na kutě.

Z Namche Bazaru do Dole

Po včerejší večeři jsem u kamen četl knížku a pozoroval, jak šerpové (nosiči) jedí rukama nepálskou večeři (rýže, polévka a zeleninová směs). Okolo 9h jsme museli vyhřátou restauraci opustit, neb nepálci se chystali spát. V naši lodžii je pěkná zima, ale ve spacáku se cítím jak v babiččině peříčku:-) Ráno vstávám po 6h, abych se stihnul oholit a sbalit věci, po 7h snídáme jablečnou omeletu s medem, okolo 8h slunce praží ostošest, s úsměvem na tváři vyrazíme směr Phortse Thanga. Cesta je prašná, občas se střídá s položenými kameny, za necelé 2h jsme vystoupali 500m do vesnice Mongu, kde doplníme do lahví vodu včetně dezinfekce. Další cesta klesá v prudkých serpentinách dolů písčitým svahem, v dáli slyšíme šumění řeky, až dorazíme k další vesnici Phortse Thanga, rozhodujeme se, že oběd vynecháme a pokračujeme k Dole. Cestou se posilňuji tyčinkami a tekutinou, které obsahuji hodně energie, neb nás čeká prudký výstup vedoucí ven z údolí rododendronovými lesy, které se stoupající nadmořskou výškou ustupují voňavým porostům jalovců a obrovských jehličnanů. U dlouhého vodopádu se fotíme a bez zastávky opět stoupáme, najednou na nebi spatřuji supa himálajského, jak nad vzdušnými proudy plachtí. Odhaduji, že musí mít rozpětí křídel něco přes 2 metry. Z pěti vyfotografovaných fotek supa za letu vybírám jen 2 nejlepší. Okolo půl 2 jsme dorazili do vesnice Dole v nadmořské výšce 4090 m.n.m. Troy se optává lidí na cenu lodžie, ani ne za 10 min. se ubytujeme v lodžii Yeti Inn za 100Rs s krásným výhledem a krásnou zahradou. Po vybalení objednáváme oběd (rizoto se zeleninou) a vyhříváme se na slunci. Celkem jsme vystoupali asi 700 výškových metrů, jsme všichni ok, ale nohy nám daly pěkně zabrat. Večer mě čekalo překvapení, slyším česká slova, seznamujeme se s čechy z Prahy a vyprávíme si své zážitky až do 20h. Z vyhřáté restaurace běžíme do svých pokojů do spacáku.

Aklimatizační výlet okolo Namchee Bazaru

Včera večer jsme si s Troy dali nepálskou večeři (meat curry, vegetable curry, green vegetable fried, boiled rice, soup, pickel and papad), byla výborná a pěkně jsme se nacpali. Mají tu i výborné čaje (nejradši piju milk tea). Poté jsme si chvíli povídali a četli knížky. Okolo 9h jsme šli do spacáku nabrat sílu na další den. Ráno u snídaně (tibetan bread with jam) se rozhodujeme, že uděláme okružní výlet okolo Khumjung, vyrazíme nalehko. Po hledání správné cesty vedoucí na Hotel Everest View přecházíme travnaté letiště a u hotelu Panorama spatřujeme nejvyšší horu Mount Everest ve své celé kráse (je azurově jasno bez obláčku), jsou vidět i ostatní hory (Lhotse, Ama Dablam, Thamserku, Nuptse, Khumbiula). Dále pokračujeme cestou, která je zařízlá v prudkém svahu. Fotím okolo zajímavé a barevné rostliny, je tu krásně babí léto. U hotelu Everest View (3880 m.n.m.) se chvíli kocháme horskou scenérii. Okolo poledne dorazíme do nádherné vesnice se zelenými domky, úžasná podívaná. V jedné lodžii a restauraci si dáváme polévku s rýží a mint tea. Vesnice se mi více líbila, oproti Namchee Bazaru je otevřenější s výhledem na hory ze všech stran a hlavně čistější. Namchee Bazar je taková utopená v údolí na východní straně. Procházíme mezi políčky ohraničenými kamennými zídkami, právě vrcholí sklizeň (brambory, mrkev atd.). Za vesnicí Khunde jsme šli rovně na barevné nádherné pastviště, mám tu pocit, že jsem jak v Peru/Chile, cesta najednou končí v prudké stráni, hledáme kudy se dostat dolů do Namchee Bazaru, po studování mapy jsme se shodli, že jsme tudy šli špatně, ale nám se tu moc libí. Uleháme na krásně vypasený trávník a kocháme se zasněženými horami. Po chvilce se přemístíme kousek zpět a nalézáme správnou cestu, pořád jsem pozadu, poněvadž stále fotím (i nepálce kteří okopávají zahradu). Poslední kus cesty byl velmi strmý s hezkým výhledem na Namchee Bazar. Konečně unaveni jsme dorazili do lodžie, kde si dáváme oddech (píšu tento cestopis). Zítra máme v plánu se přesunout do Phortse Thanga. Doufejme, že bude stejné počasí jako dnes dopoledne, poněvadž od 15:00 se počasí trošku pokazilo.

Namchee Bazar

Včera večer, když jsme šli do spacáku, byla pěkná zima. V mém novém spacáku Prima Tulak je mi příjemně teplo a tak po dopsání cestopisu (na mobilu Xperia s výsuvnou klávesnicí) hned usínám. Ráno v 7h dostáváme s Troy jablečnou omeletu s medem a Nicole ovesné mléčné müsli s jablky. Po sbalení míříme do Namchee Bazar, nedaleko Jorsale začíná národní park Sagarmatha, který je zapsán v UNESCO, před vstupem se musí každý s permitem nechat zapsat a orazítkovat, na tabuli se dozvídám, že loni park navštívilo 30000 lidí. Po včerejším 5h výšlapu s 20kg batohem se cítím ok. Při prudkém výšlapu napínám spodní nohu, na okamžik se zastavím (z dolní na horní nohu přesouvám váhu). Důležité je zkoordinovat dech s chůzí. Jsem ze všech nejpomalejší, ale můžu jít hodiny bez zastávky. Lidi, kteří spěchají nahoru, jsou na zastávce vyčerpaní, ve finále jsme v kempu vždy první:-) Docela užitečná rada, kterou jsem dočetl v průvodci Nepálu. Po cestě překračujeme několik visutých mostů z lana přes řeku Dudh Koshi Nadi, dále trasa pokračuje nad soutokem dvou řek na visutém mostě v závratné výšce. Nicole to statečně zvládla, já jsem na mostě vydržel asi minutu stát a fotografovat. Když jde nosič s nákladem, pěkně to houpá:-) Za mostem je řada strmých a nesouměrných schodů, když potkáte jaky, je lépe počkat. Stává se mnohokrát, že jak nezvládne a spadne do propasti… Po náročném výšlapu před Namchee Bazar poprvé spatřujeme v dálce nejvyšší horu Mount Everest. Máme štěstí, že je od včerejška slunečné počasí (přes den je teplo jako v létě). V Namchee Bazar okolo poledne hledáme nějaké levné ubytování, nakonec se usadíme v hotelu Sharpa Village za 100Rs/osoba/den. Hned se naobědváme (jačí maso s hranolky) a domlouváme se, že dnes je aklimatizační odpočinkový den. Zkouším zjišťovat všechny internet café, kolik stojí hodina. Nakonec se mi daří zkopírovat 2 cestopisy z mobilu na počítač (psát cestopis přímo na počítači by vyšlo pěkně draho). Nakonec po usmlouvání místo 400Rs platím 300Rs (40 minutové sezení). V lodžii propočítám peníze a zjišťuji, že až budeme výš, budou lodžie a jídla dražší, raději vyměním 260$ na 18200Rs (rupie). Po procházení tržiště píšu opět dnešní cestopis. Večer si budu číst nebo s Troy a Nicole hrát karty. Zítra máme v plánu dojít do Khumjung s nadmořskou výškou 3780 m.n.m., další den do Dole, další do Pangha, když to s aklimatizací dopadne dobře, buď v sobotu nebo neděli budeme na vrcholu Gokya. Momentálně na 10-13dní budu bez internetu (se satelitním telefonem to stále zkouším, bezúspěšně, asi mi ve Vodafone špatně zkontrolovali, zdali je funkční na síti Thuraya). Ale nebojte se, jsem ve společnosti dobrých lidí (s Troy a Nicole).

Odlet do Lukly

Budík jsem si nařídil na 6h, po snídani (medové müsli a ovocný džus, který jsem si koupil včera večer) balím a v 6:45 jdu na smluvenou schůzku v recepci. Taxíkem se přesouvám k letišti, kde je pěkně narváno, prodírám se davem lidí k odbavovací přepážce Yeti Airlines. Dozvídám se, že budu muset asi hodinu počkat, pro jistotu jsem si zašel do informační kanceláře, abych si ověřil, zdali mají mé jméno v seznamu. Vše ok, trpělivě pozoruji lidi, jak se polohlasitě navzájem překřikují. Skupina, která odlétá před námi, má vyřízené letenky a jelikož dnes je hezké počasí, jsem si jistý, že poletím. Za chvíli se ke mě připojuje mladý manželský pár z Kanady, ptám se jich, jestli také v 9:20 letí. Seznamujeme se a zjišťujeme, že máme stejnou cestu, do Gokya a do základního tábora:-) Musím se tomu smát, jak je svět malý:-) Domlouváme se, že půjdeme celou dobu společně, akorát odlétají z Lukly o den dříve. V půl 10 dostáváme letenky a hurá do čekací haly, v 10 nás svolávají do autobusu mířící k letadlu Dornier. Vybral jsem si první sedačku za piloty, abych mohl sledovat dění v pilotní kabině, studuji budíky, přepínače a knoflíky, vše je mi podvědomě známé, studuji pro jistotu, kdyby pilot náhodou omdlel, tak řízení převezmu sám:-) Start byl řvoucí (dvouvrtulové letadlo), odlepili jsme se v 10:50 a před 11:10 vidím šikmou přistávací dráhu. Přistání bylo bezproblémové a záživné. Po vystoupení cvakám ostošest, takové letiště je velmi vzácné:-) Policajt mě pořád otravuje a vyhání, ale já se nedám odbýt. Nakonec říkám okay a usmívám se:-) Přebíráme batoh a hurá na Mount Everest. První výšlap jsme začali klasicky normálně, došli jsme až k Monjo, kde jsme se v třílůžkovém pokoji ubytovali. Večeříme špagety a vyprávíme si o cestování (manželé cestují kolem světa od ledna), po Nepálu se chystají do Tahiti. Bylo to příjemné poslouchat… Unaveni jsme si objednali na zítřek v 7:00 snídani, abychom byli ready a šli do spacáku. Zítra máme v plánu dojít do Namchee Bazaru, pak se teprve uvidí, co a jak dále.

Pobyt v Kathmandu

Včera večer jsem v hotelu zcela náhodou potkal sympatickou australanku Jesslee a slečnu Ingrid, domlouvali jsme se, že půjdeme ráno k nedaleké a příjemné restauraci, kde si dáme snídani. Ráno jsem se příjemně po vydatném spánku probudil a koukám na strop, říkám si, proboha, kde to jsem:-) Hned kouknu z okna, div jsem nezavadil o kus elektrického drátu a čumím na všemožný bordel:-) Naštěstí to není cítit, poněvadž u každého obchodu jsou vonné tyčinky a tak to všude příjemně voní. S dámskou společností se přesouváme na snídani, objednávám misku jogurtu s nepálským čajem. Při tom si konverzujeme (ústně a písemně) o životě a způsobu života v Nepálu. Od Jesslee se dozvídám, že je učitelka (special education teacher) a otvírá školu pro děti (intellectually impaired children Autistic). Po snídani vyzvedávám letenky do Lukly, objednal a zaplatil jsem je z domova před týdnem a včera jsem koukl do výpisu mBank, že ty peníze dorazily už včera, neuvěřitelné, souhra náhod, vše to zapadá. Po obědě (pizza, raději klasické jídlo, neb nebudu před treekingem zkoušet s nepálským, indickým a thajským jídlem experimentovat) jdu shánět permity. Po optání u prvních pěti poboček jsem byl neúspěšný, od včerejška do středy je nepálský svátek a ještě v neděli, žádná sranda, ale nevzdávám to a pokračuji v hledání. Po patnáctém pokusu jsem narazil zcela náhodou na jednoho zkušeného nepálského trekaře, prý mi nabízí za 3000Rs (40$) permit, problém je, že musí s fotokopií pasu k úřadu. Váhám, ale po pár minutách konverzace mi intuice velí mu věřit, tak mu dávám peníze a za 3h si mám hotový permit vyzvednout. Procházím rušnou ulicí a fotím oslavu, hned si zvykám na uhýbání před auty, koly a motorkami. V jednom obchodě kupuju teplý nepálský pletený kulich a rukavice. S Ingrid se navzájem fotíme, jak v tom vypadáme. Škoda, že nemám více času s ní pohovořit:-( Pod hotelem v internetové kavárně píšu blog ze včerejška a pročítám maily. Čas letí a koukám, že už je čas vyzvednout permit (povolení ke vstupu do národního parku). Opět mě nepálec nezklamal a dodržel slovo. Jásám radostí a moc mu děkuji, popřál mi šťastnou cestu. Takže formality vyřízeny, zbývá jen modlit se za pěkné počasí a hurá do hor! Oznamuji to Jeslee a Ingrid, ty měly velkou radost, opět se rozproudila živá debata, docela se u toho hihňáme, jelikož moc výslovnost angličtiny neovládám, ale aspoň je to sranda:-) Po debatě se přesouvám do města se řádně posilnit před zítřejším přesunem do Lukly, letadlo letí v 9:30 (5:30NC). Tak mi držte palce…

Namasté!

Ráno po arabské snídani pomalu balím a s recepční domlouvám odvoz taxi k letišti za 25 dirhamů. Po odbavení batohu a vyzvednutí letenky jdu k celní kontrole, po vrácení víza dostavám razítko k opuštění SAE (bez něj bych nemohl hned zemi opustit). Asi půl hodiny pozoruji a fotografuji z café bar startující a přistávající letadla, pak se přemísťuji do čekací haly. Poté se busem přesouváme k letadlu, po vystoupení z busu a před nástupem do letadla zkouším fotit letadlo A320 společnosti Air Arabia, najednou pociťuji, jak mi někdo klepe na rameno, od něj zjišťuji, že mám okamžitě schovat foťák, neb přijíždí policejní auto :-) Úsměv na mých rtech pomalu mizí, ale neztrácím odvahu. Než policajt vysloví par nesrozumitelných slov, hned naznačím „sorry“ a foťák hned schovám do batohu, asi po minutovém vyjednávání jsem úspěšně bitvu vyhrál a běžím nastoupit jako poslední cestující do letadla plného Nepálců :-) Stačil jen malý krůček a bůhví jak by to asi celé dopadlo? Raději o tom nepřemýšlet… Let za světla byl zajímavější k pozorování himalájských hor, schválně jsem si zvolil místo u levého okna (5A). Letěli jsme podél pobřeží Iránu, Pákistánu a podél rovnaté Indii. Před 18h (14:00NC) jsem si všiml za pohasínajícího slunce himalájských vrcholků a poté za půl hodiny jsme se koly dotkly nepálské země. Po vyplnění víza za 40$ dostávám do pasu vstupní povolení, vyzvedávám batoh a mířím k východu, kde čeká několik vyhaněčů, bez potíží davem procházím a v dálce vidím cedulku s mým jménem a příjmením :-) Malému klukovi kývnu jako na znamení, že jsem to já, nastupujeme do starého křápu a za tmy vyrazíme do centra bordelu (jezdí se vlevo, předjíždí se v zatáčce, předpisy na křižovatce se nedodržují atd.). Párkrát jsem měl pocit, že se srazíme, ale nepálci to mají dobře v malíku vytrénované. Po ubytování v hotelu a vzpamatování se z lehkého šoku objednávám naproti hotelu v restauraci špagety a pivo Tuberg. Po malé vycházce (radši dál bez mapy jsem nešel) jdu raději vyzkoušet satelitní telefon, bohužel bezúspěšně :-( A jelikož mi mobil také nefunguje :-( posílám z internetového hotelu zprávu mamce. Poté se odebírám do říše snů, zítra mě čeká perný den s vyřizováním různých formalit, jsem zvědavý, jak se s tím vypořádám…